My song ( Niall Horan FF) CZ

*23*

Noell

Pomalu jsem otevřela oči. Bolela mě každá částečka těla, takže jsem neměla odvahu se ani jen trošičku pohnout. Cítila jsem obvaz přes žebra a na dalších částech těla, ale nikde žádnou sádru nebo něco takovýho. Očima jsem přejížděla po celém pokoji, ve kterém jsem ležela. Přišla jsem na to, že nemocnice to není, protože ta postel je moc pohodlná. Nebyl to ani náš dům, ale cítila jsem něco povědomého. Parfém, který se tu všude vznášel, jsem už někde cítila, jenomže kde?

Už asi půl hodiny jsem se dívala do stropu a přemýšlela nad dvěma věcma. Ta první byla Kde to k sakru vůbec jsem?! a ta druhá Byl to sen nebo jsem tátu potkala v nebi? No a jak jste mohli tipnout, nepřišla jsem na nic. Jen na to, že ať to byl nebo nebyl sen, tak má táta pravdu s tím, že bych k melodii mohla přidat text. Dokonce už vím přesně který. Z mého přemýšlení mě něco vyrušilo. Slyšela jsem totiž dole nějakou hádku. Neslyšela jsem slova, ale ti lidé tam museli být pořádně naštvaní. Já brzo taky budu, jestli někdo okamžitě nepřijde.

Čekala jsem, ale ty hlasy neustávali, ani nikdo nepřišel, takže jsem se odhodlala nejen k pohybu, ale dokonce k tomu, abych se zvedla. Celkem sebevražda, já vím.

Pohybovala jsem se pomalu, ale opravdu velmi, velmi pomalu. Všechno mě příšerně bolelo a ani jsem se nechtěla podívat do zrcadla na svůj obličej, protože tam určitě taky budou modřiny a šrámy, jako ty, co mám po celém zbytku těla.

 Došourala jsem se až ke schodům, které předpokládám vedly do obýváku, nebo někam, kde se dá dobře hádat, jak jsem pořád mohla slyšet. Nevěřili byste, jak moc je tahle činnost namáhavá potom, co vás přejel parní válec. Když už jsem byla asi na třetím schodě, někdo mě vyrušil z mé koncentrace.  " Co si myslíš, že děláš? Proč neležíš?" zeptal se mě jemně....Zayn?! Byl to stoprocentně on, ale co dělám u něj doma? Proto se mi ta vůně zdála tak povědomá. Najednou v celém domě zavládlo ticho. Ztuhla jsem a Zayn se ke mně vydal. Vzal mě opatrně do náruče a zamířil do obýváku, kde byl předpokládám celý zbytek skupiny. Měla jsem strach, protože se předtím hádali a já se bála, že po mně budou taky křičet, takže jsem obmotala své ruce kolem Zaynova krku a hlavu schovala do důlku mezi hlavou a hrudí. On se nad tím jen uchechtl a mírně mě k sobě přitiskl, abych se uklidnila.

Všichni na mě čuměli jak na svatý obrázek a házeli naštvané pohledy po Louisovi, který se momentálně snažil splynout s gaučem. Zayn mě položil na gauč a sedl si vedle mě, přičemž se tvářil suveréně, jak kdyby právě vyhrál volby. Po všech jsem se zmateně podívala a můj pohled zakotvil u Nialla. Byl pohublý a bledý, ale jizvy na rukách neměl, jak tvrdila média. Celkem se mi ulevilo, že se kvůli mně neřezal. Na tváři se mu objevil útrpný úšklebek. Asi ho muselo bolet mě po tak dlouhé době vidět, ještě když jsem ho vlastně poslala někam, že? Nedivila bych se, kdyby se zvedl a odešel. Musí mě nenávidět.

 Nikdo nic dlouho neříkal, tak jsem se obrátila na Zayna. "Co tu vlastně dělám?" zeptala jsem se jednoduše. On se pousmál a řekl: " Nejsi jediná, kdo by se měl dozvědět, co se vlastně stalo, že Louisi?" obrátil se na Louise, který se na něj zašklebil, zasmál se a pokračoval : "Dneska jsme měli mít zkoušku, jenže já si zapomněl texty tady, doma. Takže jsem si pro ně chtěl zajet, ale cestou jsem tě našel na kraji silnice celou pomlácenou, až jsem se lekl, že tě srazilo auto. Naložil jsem si tě do auta a doma tě dal do mé postele, pak zavolal doktorovi, protože si byla v bezvědomí a já nevěděl co jiného dělat. Úplně jsem přitom zapomněl na zkoušku a tak sem přijeli tihle dva," ukázal na Liama s Louisem, " a říkali, že mám s nima okamžitě jet, že už takhle nestíháme. To jsem samozřejmě nemohl, protože jsi mi ležela polomrtvá v posteli a doktor byl na cestě. Oni byli neodbytní a Louis mi šel do ložnice pro bundu, ale viděl tě tam. Byla jsi otočená zády k němu, to znamená, že neviděl všechny ty modřiny a tak, takže si z toho odvodil, že jsem se s tebou vyspal a zavolal Niallovi. No pak, když přijel, po mě začali všichni řvát a přijel i Harry. Když přijel doktor, měla jsi vidět ty jejich zmatený výrazy, to bylo fakt vtipný. Ten tě ošetřil a řekl mi co všechno se ti vlastně stalo, ale tihle blbci se pořád nedokázali srovnat s tím, že jsem se s tebou nevyspal, takže tu po mě jen řvali. Jo a ten doktor si myslel, že jsem tě zmlátil, takže se mě asi celou dobu bál." Dopovídal a všichni jsme na něj zůstali zírat. " Děkuju." zašeptala jsem a stiskla mu ruku. On zamumlal něco o tom, že to byla samozřejmost.

Niall

Díval jsem se na ni celou dobu, co Zayn vyprávěl. Vypadala tak zuboženě. Nejen že byla celá pomlácená, ale i pohublá. Vystupovaly jí lícní kosti a jsem si jistý, že bych jí mohl spočítat žebra. Nevím, jestli ji někdy dokážu přestat mít rád, protože jak jsem zjistil, tak to asi nepůjde. Bodlo mě u srdce, když jsem se díval, jak se k Zaynovi tiskne. Na jeho místě jsem měl být já! Dívala se na své ruce a přemýšlela. Chtěl bych vědět o čem, protože jí do očí vstoupily slzy. Najednou se zvedla, předpokládám, že chtěla odejít, ale vzhledem k jejímu stavu zase spadla na gauč. Podíval jsem se po klucích, kteří mi pohledy říkali, abych jí pomohl, protože určitě viděli příležitost k tomu, abychom si promluvili. Vstal jsem a vzal ji do náruče. Jen se po mně vyděšeně podívala, ale pak mi obmotala ruce kolem krku a vydali jsme se po schodech. To, že se tiskla i ke mně, mě trochu utěšilo, protože v tom asi neviděla noc hlubšího.

Uložil jsem ji do postele a chtěl odejít, protože mi přišlo nefér chtít s ní mluvit v takovém stavu. Musela být hodně zmatená. Zastavila mě však její ruka, která jemně pohladila tu mou. Podíval jsem se na ni a ona se usmála. Usmála se, chápete? Všechno ve mně začalo jančit a najednou jsem se už necítil jako troska, jako poslední dva měsíce, kdy jsem jen přežíval. Cítil jsem se, jako kdybych mohl skály lámat a to se na mě jen usmála. Ne lidi, vůbec jsem se nezcvokl. " Nialle?" oslovila mě, když bylo chvíli ticho. Podíval jsem se jí do očí a pozvedl obočí na znamení toho, že ji vnímám. " Odpustíš mi někdy? Já.....chtěla bych ti to vysvětlit. Všechno. Jak to vlastně bylo." omluvně se na mě dívala a čekala, co jí odpovím. " Noell, já se na tebe nezlobím. Nedokážu se zlobit na svou spřízněnou duši. Určitě mi to vysvětlíš, ale až ti bude líp, jo?" pohladil jsem ji po tváři, dal jí pusu na čelo a chtěl odejít, ale zastavily mě slova, která jsem uslyšel. " Mám tě ráda, Nialle. Moc ráda....."

Chci vám hrozně moc poděkovat. A hádejte proč?? :D :D :D Máme přes 1K reads!!!!! Chápete to?! Já taky ne. Chci vám hrozně moc poděkovat a asi bych se vám měla i klanět, protože musíte mít železný nervy a trpělivost. Jsem teď hrozně šťastná a to jen díky vám. Jste boží. Miluju vás. :3 Děkuju. Děkuju. Děkuju.