My song ( Niall Horan FF) CZ

*6*

Po chvíli, když už jsem si myslela, že to vzdal, jsem uslyšela jeho kroky. „Počkej Noell, já to tak nemyslel." Omlouval se. No jasně, nikdo to tak nemyslí, to je jen blbá výmluva. Nechci se s ním bavit. To sakra nemůžu s klukem kamarádit?! Vždycky po mě dříve nebo později vyjede. „ V pohodě." Řekla jsem hořce. On pocítil vítězství a trošku se pousmál. Budu doufat, že to byl jen výpadek. Nechci znovu prožít to, co bylo důvodem tátovi smrti, vím že je to už pár měsíců, ale tohle jen tak nepřejde. Byl to přeci DŮVOD tátovi smrti. To se nezapomíná. Nejde to. Znovu už tuhle chybu neudělám. „ Dala bys mi tvoje číslo?" Zeptal se mě. Jo je milej, hezkej a roztomilej, ale jde na to nějak rychle ne? „ Hele, právě jsem tě poznala, co kdyby si mě chtěl zabít?" řekla jsem. Nechci mu říkat, že si s ním nechci nic začínat, mohlo by mu to ublížit. Sakra co?! Já se ohlížím na jeho city?! Co to se mnou dělá? „ Já už stejně půjdu. Je pozdě." To sice nebylo, ale já potřebuju nějakou výmluvu, jak se od něj dostat pryč. „ V poho, já už bych stejně měl jít, ale doprovodím tě, jestli by ti to nevadilo." Sakra! Toho se asi nezbavím. Nechci se znovu náhodně zamilovat. Už ne sakra. Jo vadilo a to hodně, ale říct mu to nedokážu. Bravo Noell, jsi vážně šikulka. „ Jasně že nevadilo." Odpověděla jsem mu, místo toho. Já už ze sebe fakt nemůžu.

"Tak ahoj." řekla jsem, když jsme došli před můj dům. " Jo ahoj, no a snad se někdy ještě potkáme." Záhadně se usmál. Bože! proč musí bejt tak hezkej a milej a vypadá celkem nezkaženě. I když to Patrik vypadal taky.... Ne na něj myslet nebudu. To jsem si přece zakázala.

Došla jsem do pokoje, kde jsem si hned vzala oblečení a šla do sprchy. Už se skoro neměla energii, ale ještě jsem si rychle dodělala úkoly a lehla si do postele. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že ještě není ani osm. Já už byla ale fakt unavená, takže jsem si vzala mp3 a zapojila do ní sluchátka. Začala se ozývat písnička Firestone - Kygo ( média), kterou mimochodem úplně zbožňuju. Začala jsem přemýšlet co se dneska vlastně stalo a usla jsem u toho.

CRRRRR!!! Bože nééé. Nechte mě ještě spát. Jen tak jsem se ještě převalovala v posteli, ale pak jsem to vzdala. Nechci přece přijít pozdě do školy. Vstala jsem a hned jsem šla zamířila do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, upravila vlasy a řasy jsem přetáhla řasenkou. Pak jsem se šla obléct, vzala si tašku a mířila jsem do kuchyně. Jak jsem byla ještě rozespalá, tak jsem zakopla a sletěla ze schodů. Levou rukou jsem si chránila hlavu, ale když se dotkla země, tak v ní nehezky křuplo a já jsem vykřikla bolestí. Já mám ale štěstí. A co teď budu dělat? Mám zavolat mamce? Je v práci, tak nevím jestli ji mám otravovat. Nakonec mě bolest v ruce přesvědčila a já vytočila mamčino číslo.

"Ano? Co se stalo Noell?" řekla mamka do telefonu.

"Ehm.. No mami, já si asi zlomila ruku." odpověděla jsem.

"Bože. Zlato a jak?" vyděsila se.

"Sletěla jsem ze schodů a teď nevím, co mám dělat." začala jsem panikařit.

"Chvíli počkej, hned jedu domů a vezmu tě do nemocnice." 

"Dobře." řekla jsem a zavěsila.

Pak jsem už jen čekala, až mamka přijede. Sakra!! Já úplně zapomněla na Sandy! Rychle jsem si vzala mobil a napsala ji SMSku, že nejdu do školy ať na mě nečeká. naštěstí měla ještě dost času na to, aby školu stihla. takže doufám nebude naštvaná. Odepsala, že v poho, akorát jí pak mám vysvětlit důvod.Najednou se ozval zvonek. Že by to mamka stihla tak rychle? To není možný a navíc by nezvonila. Šla jsem otevřít a mé pochyby se vyplnily. Nestála tam mamka.

"Ahoj Noell." řekl.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OMLOVÁM SE, ŽE JSEM TAK DLOUHO NEPŘIDALA, ALE NEBYL ČAS :D ZNÁTE NE?