My song ( Niall Horan FF) CZ

*30*

"Mami?!" zavolala jsem přes celý dům. Jsem proste až moc líná na to, abych za ní došla, takže proto ten křik. "Copak?" zavolala na mě zpět. Ano, už vím, po kom tu lenost mám. "Můžu jít ven? Potřebuju si něco zařídit." vysvětlovala jsem. Chtěla jsem upravit a doladit ten text, ale pod pohledem Aarona to šlo jen těžko. Přijde mi, že ze mě vůbec nespouští oči. Třeba se mě snaží zhypnotizovat, nebo ovládnout mé myšlenky. I teď cítím jeho pohled na zátylku, jenže se se mnou po tom rozhovoru v kuchyni víckrát mluvit nepokoušel. Doufám, že si uvědomil, co udělal. "Jasně, jen se vrať brzo, ano? A pořádně se obleč!" starala se. Po tom, co se dozvěděla o Patrikovi si mě víc všímá a celkově si na vše dává větší pozor. Ví, kam až to může zajít. "Dobře, tak čau." rozloučila jsem se a s taškou a bundou se vydala pryč. Už jsem měla zase ten pocit udušení. Doufám, že už tu nebudou dlouho, protože je to čím dál těžší. Dokonce se mi o tom i zdá, jak mě jeho oči pronásledují.  Zvláštní, jak rychle se z milované osoby stane někdo, koho se bojíte.

Došla jsem opět na moji plážičku a posadila se na deku, kterou jsem hodila přes kmen spadeného stromu. Nechci onemocnět, tak jsem se připravila. Otevřela jsem desky a vyndala z nich jeden text. Napsala jsem ho těsně před tím, než jsme se odstěhovali. Byla jsem na sebe naštvaná a chtěla vrátit čas. Chtěla jsem umřít místo něj. Pohlédla jsem na svá zápěstí. Pokusila jsem se o to.

Ten text vlastně nebyl tak špatný,jen tam občas neseděla rytmizace, takže jsem pár slov nahradila jinými a to bylo vše, co jsem musela udělat. Možná trochu změnit význam slov. Byl to příběh o dívce, možná o mně....

Žije ve stínu osamělé dívky
Hlasy tak tiché, že není slyšet ani slovo
Pořád mluví, ale nemůže být slyšena

Můžeš to vidět tady, pokud zachytíš její pohled
Vím, že je odvážná, ale je to uvězněné uvnitř
Strach mluvit, ale ona neví proč

Kéž bych tehdy věděla, co vím dnes
Kéž bych se mohla nějak vrátit v čase
A možná sama poslechnout svou vlastní radu

Řekla bych jí, ať mluví nahlas, aby křičela
Mluv hlasitěji, buď trochu pyšnější
Řekla bych jí, že je nádherná, báječná,
Všechno co nevidí

Musíš mluvit nahlas, musíš křičet
A vědět, že právě tady a teď
Můžeš být nádherná, báječná,
Cokoliv budeš chtít být

Moje malé já...

Máš hodně času na to, aby ses chovala na svůj věk
Nemůžeš porozumět knize jen po jediné stránce
Ručičky na hodinách se točí jen jedním směrem

Utíkej tak rychle a riskni to všechno
Nesmíš se bát pádu
Cítila ses tak velká, ale vypadáš tak malá

Kéž bych tehdy věděla, co vím dnes
Kéž bych se mohla nějak vrátit v čase
A možná sama poslechnout svou vlastní radu

Řekla bych jí, ať mluví nahlas, aby křičela
Mluv hlasitěji, buď trochu pyšnější
Řekla bych jí, že je nádherná, báječná,
Všechno co nevidí

Musíš mluvit nahlas, musíš křičet
A vědět, že právě tady a teď
Můžeš být nádherná, báječná,
Cokoliv budeš chtít být

(Oh) Moje malé já..

Moje malé já...

Řeknu ti jednu věc, co bych jí chtěla říct

Řekla bych jí, ať mluví nahlas, aby křičela
Mluv hlasitěji, buď trochu pyšnější
Řekla bych jí, že je nádherná,
báječná,
Všechno co nevidí

Máš na to! Musíš křičet!

Musíš mluvit nahlas, musíš křičet
A vědět, že právě tady a teď
Můžeš být nádherná, báječná,
Cokoliv budeš chtít být

Řekla bych jí, ať mluví nahlas, aby křičela
Mluv hlasitěji, buď trochu pyšnější
Řekla bych jí, že je nádherná, báječná,
Všechno co nevidí

Musíš mluvit nahlas, musíš křičet
A vědět, že právě tady a teď
Můžeš být nádherná, báječná,
Cokoliv budeš chtít být

oh, Moje malé já...

Je to vlastně o mně. Jen moje nejniternější pocity převedené do slov. Začala jsem si spojovat slova a melodii písničky, když jsem uslyšela zapraskání větviček.  Doufala jsem, že to je veverka, nebo nějaké jiné zvířátko. Tahle iluze se rozplynula, jakmile jsem ho zahlédla. Co tu dělá sakra?!!

"Aarone? Co tu děláš, proč nejsi doma?" zeptala jsem se chladně. Nehodlala jsem mu ukázat, jak moc jsem byla zraněná. Už jsem mu nevěřila, zradil mě. "Chci si promluvit. Chtěl jsem celou dobu, jenže......nechtěl jsem dělat scénu před rodiči. Tak jsem tě tak trochu sledoval." uchechtl se. Jen jsem kývla a začala se zvedat. Nechtěla jsem si povídat. Věděla jsem, že mě bude chtít přemlouvat a bála jsem se, že se nechám. "Kam jdeš?" zeptal se. "Domů." odsekla jsem. Já vím, dokážu být hnusná. "A proč?" "Nechci se s tebou bavit." "Ellie, počkej....." chtěl něco říct, ale já ho přerušila. "Tak takhle už mi nikdy neříkej. Je to vzpomínka. Ty už mi nikdy neřekneš Ellie a já už ti nikdy neřeknu Ronnie, ano? Ellie je přezdívka vyhrazena pro kamarády a lidi, co mám ráda." zadržovala jsem slzy. "Tím chceš říct, že už mě nemáš ráda??!" tvářil se překvapeně. "Nejen to. Nesnáším tě, Aarone." "Ale.....j-já, počkej.." stouply mu slzy do očí. "Nepočkám. Už ne. Bodl si mi nůž do zad, ale já ti podříznu hrdlo." řekla jsem a s těmito slovy ho opustila.

Niall

"Notak Nialle, už ji někam pozvi!" hustil do mě Harry. Vlastně i ostatní. Seděli jsme na gauči a já byl, dá se říct, že uprostřed. Už asi hodinu mě vyslýchali a říkali, co mám dělat ohledně Noell. Přitom jediné, co bych rád ohledně ní udělat je to, že bych ji sevřel v náručí a už nepustil. Proč je to všechno tak složitý? "Ale kluci, vždyť víte, jak na tom s holkama jsem." bránil jsem se. "Právě, že víme. Ale taky víme, že Noell je jiná. Chápeš? Myslíme si, že to je ta tvoje princezna, co na ní čekáš. Ty si to snad nemyslíš?" vzal si slovo Zayn. "Ne." řekl jsem pevně. Všichni na mě zůstali zírat. "Já to vím. Pokud to není ona, tak už není vůbec žádná." Všichni se na mě hrdě podívali, ale já jsem neměl k radosti důvod. Jsem hrozná citlivka a bojím se toho, že by mě mohla odmítnout. "Tak jí někam pozvi, jak říká Harry." navrhl Liam. "A co když mě odmítne? Chci s ní být aspoň kamarád, nerad bych ji ztratil." přiznal jsem se. "Ale Nialle, proč by tě, proboha, odmítala?" přidal se Louis. "Já nevím, ale....." chtěl jsem něco říct, ale byl jsem přerušen. "No, tak vidíš. Nemá důvod. Nechápu, čeho se bojíš." řekl Harry. "Dobře, budu o tom, přemýšlet." rezignoval jsem.  Vlastně jsem vůbec přemýšlet. Vím přesně, kam bych jí vzal, jenže mi chybí ta odvaha. I když, možná bych................