My song ( Niall Horan FF) CZ

*45*

Zayn

Jakmile se za ní zabouchly dveře, otočil jsem se a vyběhl do patra. Z Niallova pokoje se ozývaly rány, ale já měl zamířeno jinam. Do zkušebny. Věděl jsem, že tam Noell s Niallem něco dělali, ale nikdy jsem se nepídil po tom, co vlastně. Otevřel jsem dveře a vydal se ke klavíru, co trůnil v rohu místnosti. Byly na něm položené desky s velkým nápisem Noell Harrisová a vedle nich leželo pár papírů a tužek. Prvně jsem otevřel desky. Nechtěl jsem jí do toho moc lézt, tak jsem to jen tak přelétl očima, ale co jsem stihl zachytiti bylo to, že to jsou texty. Spoustu textů. Noell píše texty?!

Vedle desek byly, jak už jsem zmiňoval, papíry a tužky. Takže pokud jsem správně pochopil, Noell s Niallem psali společnou písničku, nebo jeden druhému pomáhali upravovat a vymýšlet nové skladby. Vzal jsem všechny věci, které ležely na klavíru a už už se chystal k odchodu, když jsem si všiml jednoho osamoceného papíru, co byl přímo na stojanu klavíru (tam, kde se pokládají noty). Vypadal, že už je kompletně hotový. Slova i noty nebyly přeškrtané, takže si někdo musel dát tu práci a přepisovat to. Muselo to být hotové. Velký nápis značil, se se skladba jmenuje Little Me.

 Vzal jsem tedy i tuhle skladbu a společně s ostatními věcmi si je šel uklidit do pokoje. Však ony se ještě budou hodit.

Teď ještě nějak donutit kluky, aby přestali věřit těm žvástům.

Noell

"Jsi tu? Noell, už to přišlo?" zakřičela mamka ode dveří. Nezaujatě a ještě v pyžamu jsem přišla do kuchyně, kde na stole ležela obálka. Upřímně? Ani mě moc nezajímalo, jak to dopadlo. Bez něj ne. Spíš mě zajímalo, kdy se mi mamka rozhodne říct o Aaronovi.

"Jo, je to tady." ukázala jsem na stůl a sedla si.

"Proč jsi to ještě neotevřela?" divila se mamka, zatímco vyskládávala nákup na linku.

"Chtěla jsem to otevřít s tebou." pokrčila jsem rameny a dál hleděla před sebe.

"Tak už jsem tu, můžeš to otevřít." usmála se na mě povzbudivě a podala mi nůž, abych mohla obálku rozříznout.

"Fajn." kývla jsem a rozřízla to. Vypadlo na mě pár papírů. Nerozuměla jsem ani jednomu.

"Takže?" zeptala se netrpělivě mamka.

"Nic z toho nevyčtu. Na, podívej se." podala jsem to mamce a šla uklidit nůž a vyhodit obálku.

"Taky tomu moc nerozumím......hele! Tady to je. Jsou negativní!! Zlato, jsem tak ráda!" rozesmála se mamka a stírala si slzy. Nuceně jsem se usmála a objala ji.

"To je fajn. Mohla bych teď jít spát? Moc jsem toho nenaspala." zeptala jsem se.

"Klidně běž. Já se k tobě asi taky za chvíli přidám." usmála se mamka, věnovala mi pusu na čelo a šla zase něco dělat. Já se začala šourat do pokoje.

O pár dní později:

Mamka pořád nic. Vidím na ní, že to ví. Že si ten vzkaz poslechla. Ale mlčí. Proč mi to nechce říct? Myslí si, že bych to neustála?

Taky jsem mluvila s Patrikem. Doopravdy se změnil. Je to znovu ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Ale už ho nemiluju, ani milovat nebudu. Nikdy nepřestanu milovat Nialla. Chybí mi. Strašně. Chybí mi i Zayn. Párkrát mi volal, ale o Niallovi nic říct nechtěl. Kdy to přestane bolet?

O dalších pár dní později:

Pořád nic. Jsem rozzuřená. Pojedu za Aaronem. Chci ho vidět. Jak na tom je? Jak se tam dostat? Zayn nemá čas a nikdo jiný tu není. Vlastně.....

"Prosím? Kdo tam?" ozval se Patrik.

"Ahoj, tady Noell."

"Aaa. Proč voláš?"

"Máš dneska čas?" řekla jsem a nervózně si hrála se šňůrkami své mikiny.

"Mám celý den volno." zasmál se.

"Svezl bys mě domů?"

"Domů jako do South Shields?" ujišťoval se.

"Jo."

"Ehmmm, dobře. V kolik mám pro tebe přijet?"

"Za hodinu."

"Dobře. Zatím."

"Zatím." řekla jsem a ukončila hovor. Mám hodinu na to, udělat ze sebe člověka.

Mamce jsem napsala na stůl, že jdu k Niallovi, jelikož pořád neví, že spolu nejsme. Ale byla to jediná osoba, ke které mě mamka bez jediné pochybnosti pustila. Kdybych jí napsala, že jedu s Patrikem za Aaronem, asi by nebyla nadšená.

Před domem zatroubilo auto.

"Ahoj." usmála jsem se. Falešně. Jak jinak.

"Ahoj. Jak se máš?" zeptal se s úsměvem.

"Fajn. Ty?"

"Kdo ti pořád volá?" zasmál se Patrik.

"Nikdo." Vlastně mi volalo víc lidí. Prvně jen Zayn, pak i mamka a nakonec i Niall. Nechápu co se děje, ale mluvit s nikým nechci. Chci za Aaronem a tátou.

"Asi tě ten někdo potřebuje. Proč tě vlastně neveze Niall?" Zásah.

"Uhm no, rozešli jsme se."

"Cože?"

"Slyšel jsi. Nechci to rozebírat."

"To chápu. Jen....jak dlouho to je?"

"Skoro dva týdny." zamumlala jsem a zadívala se ven z okna, abych zahnala zlé myšlenky.

"Aha. Je mi to líto."

Na  to už jsem neodpovídala, jen kývla.

"Za chvíli tam budeme."