My song ( Niall Horan FF) CZ

*36*

"Ehm....a jaký?" řekla jsem opatrně. Jako kdybych tím oddalovala blížící se katastrofu, kterou jsem očekávala. Co se mohlo stát? Rychle jsem všechny návrhy na blížící se pohromu zahnala, abych se jen z toho přemýšlení nezhroutila a čekala, co mi Niall poví. "Hrozně mi chybíš!! Musím tě vidět, obejmout tě a-" začala jsem se šíleně smát. Byla to taková úleva, že jsem na něj ani nebyla naštvaná, kvůli tomu, že mě tak vyděsil. ""Co je tady k smíchu?" "Ale nic, jen že......hrozně jsi mě vyděsil a pak přijdeš s tímhle. Prostě se mi ulevilo, že se nehroutí svět. Máš ale pravdu, taky mi hrozně chybíš....." 

"Nialle!!" řekla jsem šťastně, když jsem ho zahlédla, jak sedí v naší kabince u ruského kola. Stočil na mě pohled a hned se rozešel mým směrem. Taky jsem přidala do kroku a hned, jak jsem byla u něho, jsem pocítila jeho rty na mých a ruce kolem mého pasu. Přitáhl si mě ještě blíž k němu, a zvedl do vzduchu, kde s námi zatočil. Začala jsem se smát a držela jsem se ho jako klíště, abych náhodou neodlétla. "Už to tam s nimi nevydržím. Pořád se mě vyptávají, proč se tak culím. Neustále si dělají srandu, nebo se mi smějí. To je týrání! Prosííííím, řekněme to aspoň jim. Pak můžeme být i u nás a ne v takovéhle zimě." nahodil útrpný pohled a postavil mě zpět na zem. "Seš si jistý, že ti to pomůže?" pohladila jsem jo po tváři a chytila ho za ruku, načež jsme se rozešli ke kabince. "Ano, ale nevím, jestli by jsi to chtěla. Je jasné, že se tě pak začnou vyptávat na spoustu věcí, nebo se nám posmívat - samozřejmě ze srandy, ale i tak - a budeš u nás častěji, než doma. Byla by jsi ochotná to podstoupit?" znejistěl. Jen jsem se smíchem zakroutila hlavou. "Už jsme si toho vytrpěli tolik zlého a ty si myslíš, že mě zastraší čtyři kluci? Ni pochop, že jsem ochotná vydržet hodně. Pro tebe. Pro nás." lehce jsem ho políbila. "Vážně? A chceš tam jít hned, nebo počkáme až-" "Radši bych už to měla za sebou a navíc.....přece je nenechám, aby ti takhle ubližovali, ne?" zasmála jsem se a už se začala zvedat, jenže mě blondýnek strhl k sobě a dal mi pusu na tvář. "Lepší princeznu už bych najít nemohl." pošepkal, zvedl nás a společně jsme vyšli vstříc popravě v podobě čtyř velmi inteligentních lachtanů.

"Ni? Ty už jsi doma?" zakřičel někdo hned, jak jsme se dostali do předsíně. "Ehm...jo a někoho vám vedu!" křikl Niall zpět a povzbudivě mi stiskl ruku, za kterou jsme se drželi. Jakmile to dořekl, jako blesk z čistého nebe se před námi zjevili čtyři lachtani - Zayn, Louis, Harry a Liam. Každý měl ve tváři vepsanou určitou emoci, ale vůbec to nevypadalo, že právě vidí stejnou scénu. Louis vypadal nanejvíš naštvaně, až jsem se divila, že mu nejde od uší pára. Harry se na nás jen culil. Zayn vypadal hodně zmateně a zahanbeně, ostatně jako vždy v mojí přítomnosti a Liam si držel Pocker face s příměsí starostlivosti. Ale u každého z nich byla špetka radosti, i když to očividně nechtěli dávat najevo. "Ehm...takže tohle je ona. Moje princezna." zatvářil se Niall pyšně a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Harry se k nám radostně rozběhl a hned nás začal objímat a gratulovat. Po něm přišel i Liam a s trochou váhavosti i Zayn. S tím si musím ještě promluvit. Louis si ještě chvíli držel svou masku, ale pak i on svolil i když jeho poznámku, že to chtěl odhalit sám, si mohl odpustit. Všichni jsme se pak přesunuli do obýváku, kde se mě kluci hned začali vyptávat, jak se vůbec mám a věci ohledně Nialla. Nebylo to tak hrozné, jak to Ni popisoval, spíš jsme se u toho hodně nasmáli. 

"Zayne, mohla bych si s tebou promluvit?" už jsem nevydržela jeho neustálé propalující pohledy, takže jsem se rozhodla, že už to prostě nebudu oddalovat. Stejně to jednou muselo přijít. Vymanila jsem se z Niallova objetí a jen mu stiskla ruku a věnovala pohled ale 'pak ti to vysvětlím'. Jen mi na to kývl a pustil mě. Všichni po mně vrhli zmatené pohledy, ale neřešila to a následovala Zayna do útrob domu. Myslím, že musel tušit, o čem si chci promluvit, protože se neskutečně třásl a celkově vypadal dost vyklepaně. Jako ztracené štěně. Až mi ho bylo líto, že si to tak bere.

Když jme došli do jeho pokoje, hned došel až k oknu a snažil s zklidnit svůj dech. "Víš, o čem se s tebou chci bavit, že?" zeptala jsem se opatrně, sedíc na posteli zády k němu. Chtěla jsem mu dát určitý prostor, aby se necítil tak nepříjemně. "Uhmm...myslím, že jo. Spíš tak tuším." řekl tak potichu, že jsem skoro nedýchala, abych ho slyšela. "Nechci po tobě křičet, ani tě nějak obviňovat. Jen chci vysvětlení. Je mi jedno, že jsi v tom jel, jen....proč si mi to neřekl?" řekla jsem a otočila se na něj.

Btw. je mi celkem jedno, že se k tomu ta hudba nehodí jen.....to video je megaúžasný <3 tak s nezlobte O:) a ta písnička........