My song ( Niall Horan FF) CZ

Epilog

O 10let později

Zrovna jsem krájela zeleninu, když se mi kolem nohy obmotaly dvě malé ručičky. Odložila jsem nůž a klekla si k blondýnce.

"Copak, Zoe?" pohladila jsem jí po tvářičce. 

"Jamie mi bere hračky. Řekneš mu něco?" upřela na mě její zelená očka. Jedna z věcí, co zdělila po mně.

"Ale zlato. Jamie je ještě maličký. Ještě nic nechápe. Co kdyby ses s ním o hračky podělila, hm?"

"A půjdeš si s náma hrát?"

"Musím vařit. Proč si s vámi nehraje taťka?"

"Usnul. Uspával Jamieho, ale pak usnul sám." To je celý on.

"Tak si běž hrát, já za tebou za chvilku přijdu." pohladila jsem jí po zlatavých lokýnkách a otočila se zpět k zelenině.

"Zlato, vstávej." probouzela jsem svého manžela, který na celé odpoledne vytvrdl na gauči.

"Co- copak?" trhl sebou. 

"Nic, jen jestli by jsi radši nechtěl spát v posteli." zasmála jsem se a odešla do ložnice.

"Co děláš?" lehl si za mnou na postel a objal mě kolem pasu.

"Tak nějak vzpomínám."

"Na co?"

"Na naše první rande. Na první polibek. První hádku. Když jsi mě představoval svým rodičům...."

"Starý dobrý časy."

"Nejsi spokojený s tím, co máš teď?" otočila jsem se na něho.

"Jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem. Vzala sis mě- což už jako takové chce odvahu, porodila jsi mi dvě nádherný děti-sice jsem u prvního porodu omdlel, ale druhej už jsem celkem zvládl, zůstala jsi se mnou přesto přeze všechno, co jsem pokazil....lepší manželku jsem si už přát nemohl."

"Nejsem zas tak dokonalá, jak mě tu vykresluješ. Já toho taky spoustu pokazila. Tys byl moje světlo na konci tunelu. Po tom všem strašném jsi byl.....byl jsi tam pro mě. A pořád jsi."

"Jsem rád, že jsi mi dala druhou šanci. Miluju tě Noell. Každým dnem více."

"Já tebe taky, Nialle. Už od prvního momentu. Taky jsem ráda za svoje tehdejší rozhodnutí. I když to bylo asi to nejtěžší v mém životě, nelituju ani sekundu." zašeptala jsem a dostala sladký polibek. Byla jsem přesně tam, kam patřím. V Niallově náručí.

Tak a je to tu. Je konec. Ani netušíte, co to pro mě znamená. Je to můj první příběh a za ty první kapitoly se vážně stydím. Milionkrát jsem měla chuť ho smazat, ale pokaždé jsem si řekla, že to chci dokončit. Je to šíleně zamotaný, spoustu věcí špatně a ještě víc věcí jsem zapomněla dopsat. Ve finále jsem na sebe ale pyšná. Doopravdy se mi to podařilo dopsat?! Po roce? Hlavní zásluhu na tom máte samozřejmě vy, čtenáři. Podporovali jste mě, i když upřímně nechápu, jak jste mohly vydržet až do konce. Jsem na vás na všechny šíleně pyšná. DĚKUJU VÁM. Chápu, že vás tyhle kecy na konci nebaví(to mě taky ne) a proto jsem je pod kapitoly skoro nikdy nepsala. Sama je většinou nečtu, tak to tam přece nebudu psát. :D Každopádně jsem splnila svůj cíl-dopsat to do konce roku- a v dalším roce můžu začít nové příběhy, na které se strašlivě moc těším. Doufám, že vy taky ;)

S láskou,

MysteryBelll 

<3