My song ( Niall Horan FF) CZ

*16*

"CRRRR!!" Zařinčel budík tak, že to podle mě museli slyšet i sousedi ve vedlejším městě. Mě však nevzbudil. A to z jediného prostého důvodu a to takového, že jsem byla už dávno vzhůru. Večer, když mi přišla ta SMSka, předpokládám, že byla od Patrika, tak mě to tak vyděsilo, že jsem celou noc skoro nezamhouřila oka. Spala jsem asi tak půl hodiny, protože jsem usnula vyčerpáním. Byla jsem však skoro hned probuzena, protože si můj mozek začal dělat scénáře o tom, co by se mohlo stát a s radostí mi je začal ve snu přehrávat. To mě vzbudilo a pak už jsem jen ležela a dívala se do stropu. To se taky promítlo do mého vzhledu. Vlasy, ty se daly rozčesat a na nich nic vidět nebylo. Na čem to však vidět bylo, a to dost, byl můj obličej. Netušila jsem, že se na vás jedna noc bez spánku může takhle podepsat. Velké modrošedé kruhy pod očima byly asi to největší. No, snad se to překryje makeupem.

"Lepší už to nebude." řekla jsem si pro sebe do zrcadla a už i oblečená jsem sešla do kuchyně na snídani. Nevím jak se mi to podařilo, ale jsem asi v 10ti minutovém předstihu. Jo díky, tleskat můžete potom. Na snídani jsem si nalila jen džus, protože víc mi toho můj žaludek nedovolil a já ani chuť neměla. Nedokážete si představit ten strach, který jsem pociťovala a který se mi celkem úspěšně dařilo zamaskovat. Mamka už byla v práci, takže jsem byla sama doma. Se Sandy jsme si domluvily sraz v 7:40 na křižovatce, takže jsem měla ještě minimálně deset minut. Nechtělo se mi nic dělat, tak jsem si vzala mobil a projížděla sociální sítě.

"Hej Noell!! Posloucháš mě?" okřikla mě San, když zjistila, že už deset minut povídá jen tak do větru.  " Promiň, jen jsem se zamyslela, nad tím, z čeho to jídlo je. Řekla bych, že nevypadá moc stravitelně." odpověděla jsem a omluvně jsem se na ni usmála, přičemž jsem se ponimrala ve svojí porci toho hnusu. Ve školní jídelně by opravdu mohli zlepšit kvalitu jídla. Sice jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, protože jsem spíš hybernovala a snažila se přežít a neusnout, vzhledem k tomu, jak dlouho jsem spala, ale to jsem mé kamarádce říct nemohla, co kdyby jí chtěl Patrik taky ublížit. Bude možná lepší, když se s ní nebudu vídat vůbec, aby se mě nesnažil dostat přes ní. Jo, to bych měla udělat. Odstranit si z života všechny, které mám ráda, aby jim neublížil. Jediný, kdo tam může zůstat, je mamka, vzhledem k tomu, že s ní bydlím. To si musím víc promyslet o samotě a ne tady, ve školní jídelně plné mých retardovaných spolužáků. " Já už půjdu jo? Musím doma ještě něco dodělat. " oznámila jsem jí a ona jen kývla na rozloučenou.

Vzala jsem si bundu ze skříňky a vydala se pryč ze školy. Sluchátka jsem zapojila do mobilu a najela na nějaké písničky. Bylo mi celkem jedno, co to bude, hlavně aby to bylo hlasité a udržovalo mě to ve stavu, abych došla domů. V uších se mi začaly ozývat písničky a já jsem si nastavila nejvyšší hlasitost. Ušla jsem sotva pár kroků, když mi někdo trhl s mojí rukou, která byla, jen tak mimochodem, pořád v té otravné dlaze. Naštvaně jsem se otočila na toho necitu, který mi právě málem zlomil ruku, ale můj výraz se změnil hned, jak jsem spatřila Nialla, jak jinak než s úsměvem na tváři. Úplně jsem zapomněla na svůj plán na ochranu lidí, které mám ráda a místo pozdravu jsem ho objala. " Ty jo, tak tohle klidně můžeš dělat častěji." zasmál se, přičemž jsme oba zesílili stisk. " Co tu vlastně děláš?" zeptala jsem se ho. " No jdu za tebou. Chci, no teda spíš kluci a já, ti chceme pomoct a slyšel jsem Harryho s Liamem diskutovat i o něčem trochu víc tajnějším, takže druhou část se dozvíš, až bude ten správný čas." rozpovídal se nadšeně. Jen jsem se zasmála a pokračovala v cestě. Byla jsem fakt utahaná, ale nechtěla jsem, aby o tom Niall věděl. "Jdeš?" zeptala jsem se, když jsem neslyšela jeho kroky za sebou. Otočila jsem se a přistihla ho, jak se na mě dívá. Vrátila jsem se pár kroků a stoupla si na špičky, abych měla hlavu na úrovni té jeho. Měla jsem zákeřný plán, jak Nialla probudit z jeho snu. Stejně se s ním musím přestat vídat, jestli nechci, aby mu Patrik něco udělal. No, moc dobře vím, že s Niallem to nebude tak lehké, jako se San, protože... Já ani vlastně nevím proč, ale on mi k srdci přirostl víc než kdokoli jiný, za tak krátkou dobu. Přiblížila jsem se k němu tak, že se naše rty skoro dotýkaly a zašeptala: " Vztávej Šípková Růženko. Nebo tu chceš zapustit kořeny?" zasmála jsem se a místo pusy jsem na něj foukla. Otočila jsem se a vydala se směrem domů, protože už to dlouho s otevřenýma očima nevydržím. Niall mě za chvíli doběhl a do ucha mi zašeptal: " Princezno, tohle se nedělá. Však já ti to oplatím neboj." a dal mi pusu na tvář. Jen jsem zavrtěla hlavou, ale byl to asi moc rychlý pohyb, protože se se mnou zhoupl celý svět. Málem jsem spadla do silnice, ale Niall mě naštěstí chytil a podíval se na mě ustaraným pohledem. "Je ti něco?" Chtěla jsem mu odpovědět, ale vyrušilo mě zapípání mobilu. Omluvně jsem se na něj usmála a přijala SMSku. To jsem asi dělat neměla, protože od byla od Patrika a stálo v ní: Víš, princezno, rozmysli si co teď uděláš. Buď mu vrazíš facku a utečeš, nebo můžeš počítat s tím, že by se jemu nebo jeho kamarádům mohlo něco stát. A nezapomeň na to, že tě vidím. ;)     -P-                                                                                                                                                                    

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je tu další kapitola!!! Ale to není ten důvod, proč to sem píšu. Ten důvod je ten, že jsem překonali 500 reads!!!! Za to bych vám hrozně chtěla poděkovat, protože se to sice nezdá, ale je to celkem velké číslo. Nechci se tu rozepisovat, protože ani já sama často nečtu ty slohovky, co někteří autoři píšou na konec kapitol. Každopádně ještě jedno velké DÍKY vám všem, kdo to čtete. :* :D :)