My song ( Niall Horan FF) CZ

*33*

Noell

Nestihla jsem ani doříct myšlenku a najednou mě Niall políbil. Nejprve se rty o ty mé jen otřel a vydechl: "Nechci, aby si se z čehokoli obviňovala. Pokud to tak mělo být, tak to tak je, ano?" Na nic jiného než na kývnutí jsem se nezmohla. "Dobře." usmál se a konečně naše rty spojil. Přejel mi mráz po celém těle, tentokrát však ne zimou. Srdce se mi začalo chvět a bít v jiném rytmu,  jako kdyby se chtělo sladit s tím jeho. V jednu chvíli se zastavilo úplně a pak bilo, jak kdyby právě uběhlo maraton. Motýlci se rozlétly do všech směrů a já se cítila, jako kdybych byla neporazitelná. Cítila jsem hřejivý pocit, který se směrem od mého srdce šířil až do konečků prstů. A mé srdce už najednou nebylo rozbité. Jako kdyby ho tenhle jeden jediný polibek dokázal zacelit a vrátit na místa všechny kousky. Chytil mou ruku, aniž by naše rty rozpojil a propletl naše prsty. Odtáhl se, ale ještě než se na mě podíval, vtiskl mi malinkou pusinku do koutku mých úst. Pohladil mě po tváři našima spojenýma rukama. "Musím ti něco říct, ale bojím se. Bojím se, že mi utečeš a už se nevrátíš." "Neboj," dala jsem mu obyčejnou dětskou pusu, "jsem tu a nikam nejdu. " Usmál se, chytil mě za pas a přisunul ještě blíž ke mně. " J-já...už od prvního momentu, co jsem tě viděl,........v tom baletním studiu.....nehorázně mě to k tobě táhne a já už s tím nechci bojovat. Chci tě mít u sebe a objímat tě, už tě nepustit, moct tě políbit. Ochránit před vším, co tě bude trápit, bolet. Před každým, kdo ti bude chtít ublížit. Když jsem s tebou, všechno najednou dává smysl. Jako bych byl doma, v bezpečí. Chci, aby si to věděla...Věděla, že nemůžu, nechci, být bez tebe." hlas se mu třásl, ale vypadal, že se mu ulevilo, že to řekl. "Jsem na tom úplně stejně. Jako kdybys vzal kousek mě a vždycky, když jsme spolu, tak tu prázdnotu, co po něm zbyla, vyplníš. Chci být u tebe v objetí, dáváš mi všechno. Moje droga, kterou mi můžeš vzít jen ty sám." 

"Noell?" "Ano?" "Budeš moje? Moje princezna?" "Neublížíš mi?" "Nikdy."slíbil. "Pak budu moc ráda vaše princezna, princi." přitiskla jsem se k němu ještě blíž. "Nikdo jiný mě před drakem neuchrání." Jen se zasmál a věnoval mi sladký polibek. Jednou rukou mě objímal, druhou se mnou měl propletenou a tiskl si mě k sobě, takže se ke mně chlad nedostal. Byli jsme na úplném začátku, takže pro nás všechno nové a mi byli opatrní. Ale nikdy mi nebylo líp. Cítila jsem, že jsem přesně tam, kde mám být.

V té kabince jsme byli ještě několik hodin. Povídali jsme si o všem, co nás napadlo, líbali se. Celou dobu se k sobě tiskli. Ani jsem si neuvědomila, že bych třeba měla jít domů. Upozornil mě na to až zvonící mobil. "Sakra!" zaklela jsem a hned to mamce zvedla. "Ano mami?" "Kde jsi? Zlato chápu, že už jsi velká, ale dát vědět, kde jsi, nebo aspoň, že žiješ, by si ještě mohla. Víš jaký jsem měla strach?! Snažila jsem se ti dovolat snad stokrát!" "Promiň mami. To jsem nechtěla. Jsem venku a trochu jsem se zakecala." "Dobře, ale už pojď domů. Nechci, aby jsi byla nemocná a tak-" "Jasně. Já už jdu." přerušila jsem ji a radši to hned položila. "Nechci, aby si někam chodila." zašeptal mi Niall do ucha. "Já taky nikam nechci, ale mamka má o mě starost a taky už je pozdě. Uvidíme se brzy, ne?" "Dobře, hodně brzy. A můžu tě doprovodit domů?" "Jasně, ale chceš riskovat, že nás někdo uvidí?" "Pro tebe risknu cokoliv,  jen....chceš to hned někomu říkat, nebo si to necháme ještě chvíli pro sebe?" "Bude to naše malé tajemství? Aspoň na chvíli." "Určitě. Ještě nechci poslouchat ty kecy kluků a všech ostatních. Chci být v našem království, jen ty a já. Hmm?" "Jen ty a já." zopakovala jsem a dala mu pusu na tvář. To mu očividně nestačilo, takže spojil naše rty a přitiskl si mě ještě blíž. Jazykem něžně přejel po mém rtu a tím žádal o vstup. Pootevřela jsem ústa a jemně přejela mým jazykem po tom jeho. Prozkoumával moje ústa a já mu to náruživě oplácela. Objímala jsem ho kolem krku a on mě držel za pas a dělal mi uklidňující kroužky na kříži. Všechno bylo něžné a pomalé. Tehdy jsme měli všechen čas světa...

Cestu zpět ke mně domů, jsme se drželi za ruce, ale čím blíže jsme byli, tím více lidí jsme potkávali, takže jsme se po chvíli stejně museli pustit. Povídali jsme si o reakci okolí na to, až jim řekneme o našem vztahu. Nakonec jsme se asi shodly na tom, že nevíme co od nich očekávat, i když to podle Nialla kluci musí očekávat. Prý jsou si jisti, že se dáme dohromady, jen neví kdy, tak je v té nejistotě ještě chvíli necháme. Před domem jsme se zastavili a chvíli se rozhlíželi, jestli je vzduch čistý. Když došla jediná osoba, co rušila naše soukromí, za roh, rychle jsme se objali a Niall mi ukradl poslední polibek na rozloučenou. "Sbohem, princess." "Sbohem, my princ." rozloučili jsme se a já odešla domů. Hned jak jsem za sebou zavřela dveře, pocítila jsem, že mi něco chybí. Rychle jsem ještě otevřela dveře: "Nialle?" "Ano?" otočil se. "Už teď mi chybíš." zašeptala jsem, ale byla si jistá, že mi rozuměl. Naznačil mi, že já jemu taky a naposledy mi zamával. Já mu místo toho poslala vzdušnou pusu, kterou on jakoby chytil a přitiskl na srdce. Nad tímhle gestem jsem jen pokroutila hlavou a už doopravdy dveře zavřela. 

"Noell? Jsi to ty?" už na mě z dálky mluvila mamka." Než jsem stihla odpovědět, už byla u mě a znovu mluvila. "Koukni, kdo přijel!" ukázala za sebe a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. To si děláte srandu......?!

Tak co? Kdo přijel? <3 :D