My song ( Niall Horan FF) CZ

*21*

Chtěla jsem se co nejrychleji dostat k vile kluků, ale několikrát jsem zabloudila, takže cesta, která měla trvat cca 20 minut, mi zabrala skoro hodinu a to jsem tam ještě nedošla. Skvěle!! Dívala jsem se kolem sebe a snažila se rozpoznat něco povědomého. Cokoliv od domu, přes auto, stromy a keře až po blbej sloup. Nic mi povědomé nebylo a já se začínala celkem bát, protože jsem opravdu netušila, kde jsem. 

Najednou vedle mě zastavilo auto. Všechno se ve mně sevřelo, ale nechtěla jsem dát najevo, že jsem si všimla, že tu vůbec nějaké auto je. Já vím, velmi originální a odvážné, ale já se fakt bála. Šla jsem pořád stejným tempem a koukala se okolo sebe a hledala známku toho, že jsem tu už někdy byla, ale auto jelo souběžně se mnou a nevypadalo to, že by se to řidič chystal změnit. Sebrala jsem všechnu odvahu, co jsem ve svém vyhublém těle měla a stočila pohled na řidiče auta. To co jsem uviděla mě totálně vykolejilo. Byl tam Patrik!! A nevypadal, že by byl pod vlivem alkoholu, jako před hodinou. Díval se na mě pohledem zklamaného rodiče, když promlouvá do duše svému neposlušnému dítěti. Zastavil auto, otevřel dveře a rozešel se za mnou, přičemž jsem se já dala na úprk. Můj mozek zastínil strach, takže mě vůbec nenapadlo, že mu nemám šanci utéct, takže jsem utíkala co nejrychleji a co nejdál.

Zastavila mě až ruka, která se sevřela kolem mého zápěstí jako ocelové okovy. Věděla jsem, kdo to je, tak jsem se chtěla vytrhnout a bojovat dál, ale on si mě přitáhl k sobě takovým způsobem, že jsem narazila do jeho hrudi a dívala se mu zpříma do očí. Neřekl ani slovo a dotáhl mě zpět k jeho autu, kde mě surově hodil na sedačku.

Zayn

"Hej, Liame!" zavolal jsem. On se na mě otočil, ale svým výrazem mi dal jasně najevo, jak moc se mu nechce. " Zapomněl jsem si texty doma, tak si pro ně jedu, jo? Sejdeme se až ve studiu." Přikývl, tak jsem se vydal pryč z vily. Dneska máme jet do studia, zkoušet další písničky do nového alba, jenže já si nechal všechny texty doma. Já vím, tleskat nemusíte. Nasedl jsem, nastartoval a vyjel směr můj dům.

V autě mi hrály písničky a já si tiše pobrukoval melodii, ale ve skutečnosti jsem je vůbec nevnímal. Přemýšlel jsem tak usilovně, že jsem měl pocit, že mi z uší jde pára. I tak jsem na nic nepřišel. Byl jsem jen kousek od mého cíle, když jsem uviděl něco ležet na kraji silnice. Normálně bych si toho ani nevšiml, ale co chvíli se ta věc pohnula. Zastavil jsem na kraji silnice a hodil blikačky. Vydal jsem se k tomu objektu a po bližším ohledání jsem zjistil, že je to dívka. Přesněji, že je to Noell. Ta holka je rozhodně jiná než ostatní. Že by skočila pod auto? Ale to ne, to by na sobě měla známky pneumatik, jenže ona byla jen totálně dobitá. Možná ji někdo zmlátil, nebo tak něco. Vzal jsem ji do náruče a pomalu došel k autu. Cítil jsem, že dýchá, ale vypadala jako hadrová panenka, bez života. Položil jsem ji na zadní sedačky, nasedl zpět do auta a opatrně, tak aby se jí ještě něco nestalo, jsem znovu vyjel k mému domu.

Celou dobu jsem přemýšlel, co budu dělat až dojedu domů. Mám zavolat Niallovi? To asi ne, když se tak pohádali. Ostatní kluci jsou na straně Nialla, takže to by taky nebyl nejlepší nápad. Asi zavolám doktora, aby se na ni podíval, protože se mi vůbec nelíbí, že je v bezvědomí a ještě tak pomlácená. Opatrně jsem jí položil do mé postele a sundal jí boty a  bundu. Vytáhl mobil z kapsy a domluvil se s doktorem, aby do 20ti minut přijel.

Po cca 10ti minutách někdo zazvonil. Že by to ten doktor stihl rychleji? Vždyť říkal, že má vážný případ. Došel jsem ke dveřím a otevřel je. Za nimi stál Liam s Louisem. Sakra! Úplně my vypadla ta zkouška!    " Sorry kluci, ale já nemůžu jít. Mám práci." vymlouval jsem se, když po mně začali křičet ať vezmu bundu a jedu s nima. Nebrali to jako omluvu a Louis se vydal do mé ložnice pro bundu. Chtěl jsem mu zabránit, protože on byl, po rozchodu s El, hrozně protivný a rozhodně by vyváděl kdyby uviděl v mé posteli Noell.

Chápu, že to mohlo vypadat divně, když ji našel v mé posteli, ale jeho výraz vypadal, jako kdyby právě viděl svoji babičku, kterou přejel parní válec a krev vystříkla až na něj. Naprosto zhrozený výraz v jeho tváři naznačoval následující výbuch. Na to jsem nemusel čekat dlouho, protože vzápětí na mě spustil.   " Jak si mu to mohl udělat? Vždyť přece víš, jak se složil, když ho poslala do háje?! Ještě teď je z toho v hajzlu a to už to je to víc než měsíc. Ty si se vyspal se skoro-přítelkyní svého nejlepšího kamaráda?! Děláš si ze mě prdel?!!!" naštvaně vypálil to, co měl na jazyku a vyndal z kapsy mobil. " Haloo, Nialle? Přijeď prosím k Zaynovi, jo? Je to důležité.