My song ( Niall Horan FF) CZ

*32*

Zasekl se mi dech v hrdle. "C-cože?" "No, jestli by jsi nešla na rande. Se mnou." zopakoval to, tentokrát mnohem jistěji. Začala jsem rychle přemýšlet, i když vlastně nebylo nad čím. Chtěla jsem jít, hrozně moc. Jenže jsem nevěděla jestli je to dobrý nápad. Měla jsem chuť nad sebou protočit oči, jenže jsem se bála, aby si to Niall nějak špatně nevyložil, tak jsem to potlačila a řekla: "Jasně. Půjdu moc ráda." "Fakt?!" vykulil na mě oči. "Teda, ehm.....to je super!" radoval se. Zajímavé, jak mu taková maličkost udělala radost. Vypadalo to, že mě chce obejmout, dokonce i přistoupil blíž ke mně, ale nakonec si to rozmyslel, asi se bál, takže jsem to udělala za něj. Vzhledem k tomu, že byl asi o hlavu vyšší něž já, tak jsem mu obmotala ruce kolem pasu a hlavu schovala mezi jeho hlavu a hruď. On, po tom, co se vzpamatoval, obmotal své ruce kolem mě a dal mi pusu do vlasů. Vyvolalo mi to motýlky v břiše. Všechna ta jeho gesta a náznaky, jakkoli malé, pro mě znamenaly tolik. Ujišťovalo mě to, že mu nejsem lhostejná a to mi stačilo. "Noell??" zeptal se. "Copak?" zvedla jsem obočí, i když to nemohl vidět. "Nesmažíme náhodou ty palačinky?" připomněl mi a já se rychle rozběhla opět zachránit palačinku. Zajímavé, že to vždycky nechá ne mě.

 Tentokrát se mi to nepovedlo, takže jedna bohužel musela do koše. "Teď už prosím nerozptylovat, ano? Jinak se nikam nedostaneme." zasmála jsem se. "Dobře." kývl. "Tak já zatím nachystám na stůl." nabídl se, načež jsem jen kývla.

Po zdárném usmažení a následovném snězení všech palačinek jsem se měla jít připravit. "A..ehm..co si mám vzít na sebe? Šaty, kalhoty....." zčervenala jsem. Bylo mi to trapné, ale nevěděla jsem si rady a nechtěla jsem pak jít třeba v šatech na ryby, nebo v kalhotách do divadla. "Normálně. Prostě pohodlně, například jak chodíš do školy. Nebudeme to nějak hrotit, nevadí?" "Spíš naopak. Jsem za to ráda. Tak chvilku počkej." mrkla jsem na něj a odběhla do svého pokoje.

Niall

Souhlasila!! Pořád tomu nemůžu uvěřit! Vím úplně přesně kam ji vezmu, jen doufám, že se jí to bude líbit. Nesnáším takovéto luxusní rande . Všichni nastrojení, upravení a prkenní. Pak si s lidmi ani nepokecáte, protože se cítí buď nepříjemně, nebo moc důležitě. Radši mám normální pokec s hodně jídlem no.

O pár minut později přišla v černých roztrhaných skinny a vínovém svetru (média). Mohl jsem na ní oči nechat, jak byla krásná, ale jakmile jsem si všiml, že se mě se smíchem pozoruje, rychle jsem odvrátil pohled. "Jdeme?" zeptal jsem se radši. "Jasně, ještě si vezmu bundu a můžeme jít." odpověděla a vydala se do chodby, kam jsem ji následoval. Tam si vzala bundu a šátek, oba jsme se obuli a vyrazili jsme do chladného, zasněženého Londýna. Jakmile jsem byli venku, jjá šel dál, zatímco ona zamykala. "Kam to vlastně jdeme?" zeptala se zvědavě. "Překvapení. Je to Moje Místo, víš? Chodím tam přemýšlet, nebo trucovat." uchechtl jsem se, přičemž jsem ji nervózně chytil za ruku. Podívala se na mě s otazníky v očích, ale úsměvem na rtech. "No...,aby ses neztratila." zaculil jsem se a radši rychle vyšel směr - moje místo na přemýšlení a trucování.  

"Jak sis užil Vánoce?" zeptala se. "No.....celkem jo. Znáš to, všude hodně jídla, lidí a pohádek." usmál jsem se. "Co ty? Jak sis je užila ty?" oplatil jsem jí otázku. "Ale jo. Taky tak podobně jak ty. S rodinou." řekla, ale přišlo mi, že to myslela trochu jinak. Že by jí něco trápilo? " A co s klukama? Viděli jste se?......"

Celou cestu jsme si povídali a ona u toho trochu drkotala zuby, takže jsem ji chytil oběma rukama za tu, kterou už jsem předtím držel. "Tak, jsme tady." řekl jsem hrdě. "No páni. Vypadá to tu......úžasně. I když, je to i celkem strašidelné." rozhlížela se kolem. Byli jsme ve starém luna parku, který asi před 15ti lety zkrachoval, ale nikdo ho nezboural, tak tam stál pořád. Všude kolem byly staré kolotoče a různé atrakce, v tu chvíli pod tlustou sněhovou přikrývkou. Vedl jsem ji k ruskému kolu, kde jsem vždycky sedával v jedné z kabinek. Nebyl úplně na zemi, takže jste museli vyskočit na kmen, který jsem si tam dotáhl. Pomohl jsem tam prvně Noell a pak za ní vylezl sám. Byli jsme asi dva metry nad zemí. 

"Je to tu f-fakt krásné." řekla a mě došlo, že už jí musí být pořádná zima. Opět jsem jí vzal obě ruce do těch svých. Bylo to vtipné, jak byly ty její oproti těm mým malinkaté. Začal jsem rukama třít o sebe a najednou jsem narazil na podivný hrbolek na jejím zápěstí. Otočil jsem její ruku dlaní vzhůru a ona se přestala smát a snažila se mi tuku vytrhnout. Nenechal jsem ji a podíval se pořádně na její zápěstí. Byly tam. Dvě velké hluboké, ale vybledlé jizvy. "Proč si to udělala? Kdy?" zeptal jsem se nechápavě. Ona jen zavrtěla hlavou. "Hned po tátově smrti. Měla jsem stejný pocit, jako všichni ostatní. Měla jsem umřít já. Chtěla jsem vrátit čas a umřít místo něho, ale nešlo to, tak jsem to zkusila jinou cestou." vysvětlovala mi a přitom prsty přejížděla po jedné z nich. "Proto jsem se tehdy tolik bála, že seřežeš. Věděla jsem, jak to může dopadnout. Nechtěla jsem, abych......." začala, ale já to už nevydržel a umlčil ji polibkem.