My song ( Niall Horan FF) CZ

*37*

"Já...chtěl jsem, ale....Prostě jsem se bál tvé reakce. Nechtěl jsem, aby si mě neměla ráda a.......aby byli kluci naštvaný. Promiň.....omlouvám se...t-ty jsi o tom celou dobu věděla?" řekl rozklepaně, ale pořád zůstával u okna. "Ne, celou dobu ne. Ani nevím, jestli vím všechno..." "Řekni mi prosím, co všechno víš. A řekl ti to on? Kdy?" zahrnul mě otázkami. "No, řekl mi to předtím, než jsi mě našel u tý krajnice. Prvně mi povídal o tom, jak jste velcí kamarádi a že jsi mu pomáhal vymýšlet, co by mi ještě mohl udělat, no a pak, když jsem mu řekla, že tomu nevěřím, mě zmlátil. A ohledně toho, co vím.....kromě tam toho vím, že jsi ho znal a bral sis od něj nějaký dávky. Myslím, že říkal, že si věděl i o mně, o tom, kdo jsem...." povídala jsem polohlasem a bez výrazu se dívala na protější stěnu. 

Niall

"Louisi!", šťouchl jsem ho ublíženě do ramena, "Jak jsi se o tomhle mohl vsadit? A ještě proti mně?" Abych vás uvedl do situace...Louis se s Harrym vsadil, že Noell nikam nepozvu a jestli jo, tak minimálně až za půl roku. Prohrál, proto byl tak naštvanej. "Já nevím, prostě si se tvářil tak, že se ti do toho moc nechce a....přece jenom, jsi ten sladký a nevinný Niall, ne?" složil si ruce na hrudi a střílel pohledy po culícím se Harrym. "Neměl bys mě tak podceňovat. Dobře ti tak..A o co jste se vůbec vsadili?" zajímal jsem se, načež se Harry rozesmál a Liamovi taky cukali koutky. "Já myslím, že to se brzo dozvíš." usmál se na mě Liam. "Fa-" chtěl jsem kývnout, ale v tu chvíli se z hora ozvala strašná rána. Jako kdyby něco velkého spadlo. Po pár sekundách i křik. Ze Zaynova pokoje. Pane Bože, ještě aby se něco stalo Noell! S klukama jsme po sobě hodili pohledama a všichni se rozběhli za nimi.

Snažili jsme se za nimi dostat, ale dveře nešly otevřít. Chvíli se ještě ozývali rány, ale pak už tam bylo ticho. Hodil jsem ustaraný pohled po všech, co byli kolem mě, načež jsem si všiml, že ho mají taky. "Haló? Jste v pohodě?" zkusil jsem to aspoň tak. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo: "J-jo. Běžte pryč, prosím." Byla to Noell a brečela. Měl jsem velkou chuť ty dveře vykopnout, ale na druhou stranu Zayn je brácha. Můžu mu věřit. Už se nic neozývalo, tak jsme s klukama sešli zpět do obýváku a jen tak zírali a přemítali, co se teď mohlo stát v pokoji. Bál jsem se o ni, lhal bych, kdybych řekl, že málo, ale věřil jsem, že když nás poslala pryč, nic se jí nestalo.

Noell 

"Odpusť mi to, já nevěděl, že ti ubližuje tolik. A nestaral jsem se, v tý době jsem byl po těžkým rozchodu a proto jsem to svinstvo taky bral. Chtěl jsem ublížit všem a bylo mi jedno, kdo to je. Teď už jsem čistej a kluci o tom moc neví. Možná něco tuší, ale přímo jsem jim nic neřekl. Nezlob se!" zvyšoval hlas a pak přešel ke komodě, ze které prvně shodil všechny věci, mezi nimi i nějakou vázu a pak i samotnou komodu. Křičel u toho nadávky a že ho to moc mrzí. "Ne Zee, já se nezlobím. Vím, že je Patrik hajzl a to, že si se s ním pachtoval nic neznamená. Nedělá to z tebe taky hajzla. Je mi jedno, jestli mi kvůli tobě nějak ublížil, ale nikdo ho nenutil to dělat. Nijak jsi mi nemohl pomoct." snažila jsem se ho uklidnit. Slyšela jsem, že se sem kluci snaží dostat, ale bylo zamčeno a před dveřmi navíc ležela komoda. "Nezlobím se." zašeptala jsem skrz slzy. Až v tu chvíli se na mě otočil a viděl, jak jsem vystrašená. "Haló? Jste v pohodě?!" slyšela jsem Nialla. Odsunula jsem se co nejdál od Zayna, který si sedl vedle mě na postel a odpověděla jsem mu, že jo a mají jít pryč. Pak jsem si dala hlavu mezi kolena a vydýchávala strach, který ze Zayna před chvilkou vyzařoval a snažila se ovládnout vzlyky.

Po chvíli jsem ucítila jeho dotek na mých zádech. Jen mě tam zlehka pohladil, jako by se bál, že se rozpadnu. "T-ty se mě bojíš?" dostal ze sebe. "Ne," zavrtěla jsem hlavou, "jen jsem se lekla." "Promiň, jej jsem bouchl. Držel jsem to v sobě dost dlouho a pomalu mě to užíralo." hořce se nad tím zasmál a pak se rozesmál doopravdy. Muselo se mu ulevit. Zvedla jsem hlavu, kterou jsem do té doby měla mezi  koleny. Sice se smál, ale zároveň jsem na jeho tvářích viděla slzy. Prudce jsem ho objala, možná jsem mu i vyrazila dech, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Hlavně, že už je vše zase v pořádku. "Můžu se na něco zeptat?" řekla jsem potichu. jen kývl. "Nevíš, kde teď je? Patrik..." "Ne, kdybych to věděl, tak bych mu rozbil fasádu."

Když jsme se oba dost vyplakali, pořádně se dali do kopy a zatlačili poslední vzlyky, vydali jsme se za ostatními, do pokoje. Domluvili jsme se, že jim o tom nechceme říkat, takže jim nic ani říkat nebudeme. Je to jen mezi námi. Jakmile jsme vstoupili do obýváku, všichni se na nás vystrašeně podívali a Niall si Zayna přeměřoval káravým pohledem. Když se však podíval na mě, byl jeho pohled plný něhy a lásky. "Co se tam dělo?" odvážil se Liam. Se Zaynem jsme se na sebe podívali a oba kývli. "Potřebovali jsme si něco vyříkat." řekla jsem a posadila se vedle Nialla, zatímco Zayn do křesla vedle pohovky. "A ty rány?" vyzvídal opatrně Harry. "No, za to můžu já." přiznal se Zayn. "Neříkej, brácho. Já si myslel, že tam ty skříně házela Noell." uchechtl se Louis. "Prostě jsem trochu bouchl, no. Nechci to dál řešit." odsekl mu Zayn a radši zapnul televizi. 

"Jsi v pohodě, princezno?" zašepkal mi Niall do ucha, když všichni sledovali nějaký horor, co zrovna dávali v televizi. "Ne, myslím, že ta hlavní hrdinka za chvíli zemře." řekla jsem vystrašeně a zrovna v tu chvíli se stalo tak, jak jsem řekla. Vyjekla jsem, až se všichni s pobavením podívali mým směrem. Samozřejmě, že oni se vůbec nebáli, chlapi....já se radši schovala do Niallova objetí. Jen mě konejšivě objal. "Myslel jsem to se Zaynem." "Aha, no....myslím, že se nám oběma hodně ulevilo. A ty rány mě jen vylekaly, neboj, neházel ty věci po mně." uchechtla jsem se mu do krku. "Dobře." přikývl a dal mi pusu do vlasů.

Hned jak ta příšernost skončila, uvědomila jsem si, že už bych nejspíš měla jít domů. Venku sice ještě moc velká tma nebyla, ale večerníček už bych rozhodně nestihla. Rozloučila jsem se s kluky a s Niallem po boku se vydala domů. Samozřejmě jsme se nevyhnuli trapným poznámkám ohledně toho, že znás dostanou cukrovku a aby se Niall vrátil ještě dnes. 

"Víš, možná bys mě měla seznámit s tvou mamkou. Sice už mě zná, ale ne jako tvého přítele." podíval se na mě Niall, když už jsme byli před mým domem. "A co Aaron. S ním se chceš poznat taky?" uchechtla jsem se. "No, i když už je to mezi váma dobrý, je pravda, že osobně ho vidět nemusím." zasmál se. "Někdy příště." řekli jsme oba naráz a hned se tomu začali smát. "Už musím." dodala jsem smutně, když jsme se přestali chechtat. "Vím, ale nechci." zašepkal a věnoval mi polibek sladší než lízátko. Polibek jsem prohloubila a ještě víc se k němu přitiskla. Vůbec se mi ho nechtělo pouštět. Odtáhla jsem se, usmála se na něj a rozloučila se. Těsně u dveří jsem se však ještě otočila. "Nialle?" zavolala jsem ještě ode dveří. Otočil se a já mu poslala vzdušný polibek, načež on ho chytil a přitiskl k srdci. Společně jsme se nad tím zasmáli. Stala se z toho pro nás taková tradice. Pak už jsem se opravdu otočila a vešla do domu.

"Noell, zlatíčko, kdo byl ten kluk?" vyjekla mamka, hned jak jsem zavřela dveře. "Byl to tvůj přítel?" přidal se Aaron. A je to v pr.........