My song ( Niall Horan FF) CZ

*35*

Co?! Je tu někdo další? Vždyť Patrik-teda Niall- teda Aaron....prostě ten kluk říkal, že tu nikdo jiný není. Ten hlas znám.....vždyť je to Aaron! "Noell?! Co se děje, otevři!!" křičel pořád. Najednou se pokoj začal rozmazávat. Co se to děje? Zavřela jsem oči a vzdala všechny pokusy o to, dostat ze mě útočníka.

Prudce jsem otevřela oči. Co to bylo za sen?! "Haloo?! Jsi v pohodě?! Ellie sakra, otevři, nebo je vážně vykopnu. Zavrtěla jsem hlavou, abych zabránila slzám, stejně to bylo houby platné. Tak jsem se je snažila co nejvíce z nich utřít a tišit své vzlyky.  Otevřela jsem dveře a okamžitě se ocitla v medvědím objetí. Od Aarona. Kašlala jsem na to, co mi udělal a němě se nechala drtit v jeho náručí. To bylo to jediné, co jsem v tu chvíli potřebovala. Došel se mnou až k posteli, kde mě položil a lehl si vedle mě, zatímco bral mou peřinu, aby nás zakryl. "Co se stalo? Křičela si a vzlykala, že už nechceš, nebo něco takovýho. Vyděsil jsem se...... Chceš si o tom promluvit?" "J-já...nevím. Bylo to....p-příšerný. U-už n-nech-" "Nemusíš mi o tom říkat, jen už neplakej. Byl to jen sen, ano? Nestalo se to, jen iluze...." šeptal do ticha pokoje. "Moc živej s-sen......" naposledy jsem vzlykla a pak v Aaronově náručí padla do, naštěstí už bezesné, sladké říše spánku.

"Ellie vstávej!! Je škola!" bouchla mi do dveří mamka. Nečekala na odpověď a rovnou mi vtrhla do pokoje, kde okamžitě svůj pohled zaměřila na spícího Aarona vedle mě. "O tom si popovídáme později. Teď se začni chystat jo? A hádám správně, že ti vypadl konec prázdnin a neměla jsi budíka?" "Jojo, jackpot mami." mrkla se na ni a tak, abych kluka vedle sebe nevzbudila, jsem vylezla z postele a začala se připravovat do školy.

Tak přesně tohle mi nechybělo. Spoustu lidí všude kolem, učitelé jeden příjemnější než druhý, nuda jak něco, jediné pozitivum toho všeho byly SMSky od mého blonďatého šťístka a to, že venku bylo počasí pod psa. Matika nepatřila k mým oblíbeným předmětům a navíc.....poslední dobou, jak jsem se radši soustředila na školu, než na reálný život, jsem si nahnala známky na sto let dopředu, tak jsem nemusela ani tolik dávat pozor.

 Přemýšlela jsem o tom, co se mi to vlastně zdálo. Chápala bych, že tam byl Patrik. I to, že tam byl Ronnie. Byla jsem přece naštvaná. Ale proč tam, do prkýnka, teda byl Niall?! Chce mi mé podvědomí snad něco naznačit? Ale proč by mi měl Ni ubližovat? Vždyť.....má mě rád...asi. 

Z mých myšlenek mě vyrušila Sandy, které do mě strčila, načež se ozval velmi ošklivý zvuk. "Noell?! Jsi tu s námi?" vypískla naše učitelka na matiku. Připomíná mi nějakou krysu. Byla hrozně hubená, velký, špičatý nos a pisklavý hlas. Ještě brýle, co jí zvětšovaly oči, takže působila i trochu...ehm....narušeně. "Jistě paní učitelko." zamumlala jsem a znovu se ponořila do opisování příklad z tabule.

"Ehm Noell?" šťouchla do mě, když jsme se prodíraly davem studentů na chodbě. "Ano San?" "Jsi v pohodě?" "Ehm..jo?" proměnila jsem odpověď v otázku. Neměla bych snad? "Jen....celý den se nepřítomně culíš, nebo zachmuřeně propaluješ jeden bod pohledem. Buď tě někdo naštval, ale tobě se to líbilo, nebo v něčem jedeš. Jinak si to neumím vysvětlit. Co se stalo?" nervózně se uchechtla. "Jen.....zdál se mi hodně zvláštní sen a pořád o tom musím přemýšlet." "Dobře, to jsou ty zaražené pohledy. A to culení? Je v tom nějakej kluk?" "Ehm, jo je." nemělo smysl zapírat. "Tak povídej!!" "Já...někdy tě s ním seznámím. Je to ještě hodně čerstvý, tak se v tom nechci šťourat." "Dobře, už se těším." Jo, to já taky.

"Jsem doma!" křikla jsem do domu. Nic se neozývalo, takže jsem usoudila, že doma nikdo není. Okamžitě jsem zamířila do ledničky, abych jí něco ukradla, protože jsem se ve škole vůbec nenajedla. To jídlo přede mnou už někdo jedl, přísahám! Nepřítomně jsem do ní zírala a snažila se přijít na to, co bych si tak dala, když mi někdo foukl na krk. "Ááááááá" zaječela jsem, přičemž jsem se otočila a uviděla Aarona vystrašeného k smrti. "Co to děláš?! A proč jsi vystrašenej?! To tady mám být já!" vychrlila jsem na něj. "Chtěl jsem tě překvapit, ale zaječela jsi až moc. Toho jsem se lekl." zamrmlal hned a dal ruce na znamení míru. "Dobře, odpouštím ti." "Já se neomlouval!" zakřičel, cvrnknul mě do nosu a utekl někam do druhého patra. "Jen počkej!!!" "To víš, že jo! Nepočkám!!"

A takhle jsme se, dámy a pánové, vydrželi bavit až do sedmy do večera. Jinak normal. Vyrušila nás až mamka, která přišla do mého pokoje, kde jsme v tu chvíli vedli naši bitvu, s očima na vrch hlavy a se slovy: "Budu dělat, že je vám pět a pojďte mi pomoct s nákupem." radši rychle opustila dějiště. Aaron jako vzorná návštěva vystřelil z pokoje, aby jí mohl pomoct dřív než já. Jako děti, vážně. Já se vydala prvně najít můj telefon, vzhledem k tomu, že bych měla odepsat Niallovi.

Asi po půl hodině jsem ho našla pod postelí, nad čímž jsem jen zavrtěla hlavou a hned byla nucena zvednout hovor, protože mi ten krám začal zvonit v ruce. ne, vůbec jsem se nelekla. "Ano? Kdo tam?" řekla jsem, protože jsem si to nestihla přečíst. "ty mě nemáš uloženého?" ozvalo se zaraženě. "Jasně, že mám. Jen jsem se nestihla kouknout, zlato." "No dobře, kvůli tomu ale nevolám." "A kvůli čemu teda?" Ozvalo se nějaké funění, asi jak s nadechl a vydechl. "Noell, máme problém......"

Btw. co si myslíte o Niallově přítelkyni? <3