Z pohledu Martiny
??: Martino! Pojď sem na chvilku!
*Zase můj táta... sešla jsem dolů do sklepa, kde má táta svoji "laboratoř". Vyrobil tu spoustu věcí. Naneštěstí ani jedna z nich nefunguje. Ale všichni se ho snažíme podpořit. Podívala jsem se kolem a spatřila obří kruh*
Táta: Pojď sem a podrž mi tenhle kabel prosím
*Udělala jsem co řekl a nemohla spustit oči z toho dvoumetrového železného kruhu*
T: Tati, co to je?
Táta: Tomu neuvěříš! Vynalezl jsem něco, co změní celý svět!
*Zaslechla jsem kroky a po chvíli jsem viděla svého bratra, Francisca*
F: Tati, máma chce abys jí odvezl do nahrávacího studia
Táta: Achjo... už jdu...
*Táta odešel tak jsem se posadila na nejbližší židli. Francisco si sedl vedle mě*
F: Děje se něco?
T: Myslím na tátu. Ty víš, že žádný z jeho vynálezů nefungoval. A před chvílí mi řekl, že tohle změní celý svět
F: Tenhle obří kus železa?
T: Ano. Co když nebude fungovat? Bude zničený. Víc než kdyz jindy.
F: A co s tím chceš dělat? Nemůžeš jen tak říct: "Hele, tati, najdi si jinou práci, jako vynálezce jsi k ničemu"
T: Já nevím... už tomu věnoval tolik času... a peněz
F: Můžeme jen doufat. Neboj se o peníze. Ty a máma jste herečky. A já jsem taky docela úspěšný.
T: Díky. Tohle jsem potřebovala.
F: Cokoliv pro mojí sestřičku. Už musím jít, uvidíme se večer
T: Zatím!
*Francisco taky odešel. Chvíli jsem seděla v naprostém tichu dokud mi nezazvonil telefon*
T: Haló?
??: Ahoj miláčku
T: Petere!
P: Jsem poblíž vašeho domu, nechceš někam zajít?
T: Jasně! Za deset minut jsem venku!
*Vyběhla jsem nahoru do svého pokoje, nalíčila se a běžela ven, kde na mě čekal Peter*
T: Ahoj
P: Ahoj
*Políbil mě na tvář a vyrazili jsme. Nevím kam ale dokud jsem s Peterem, všechno je dokonalé.*
ČTEŠ
Čas
FanficMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
