Vsadíš se?

Už znám jméno toho kreténa

,,Klidně. Jsem si dost jistá, že nemám nejmenší zájem se vyspat s debilem, jako ty. Řekni si těm vlhkejm třináctkám, stejně se už nemůžou dočkat" Ozvalo se tiché odkašlání, pravděpodobně od jedné z nich, kterou jsem urazila. To je dobré skóre, narsaný jeden arogantní kretén a minimálně jedna blbka.

,,Jo, to i udělám. Ony jsou sice taky tupý jako ovce, ale aspoň se o tom nehádají" Tentokrát to odkašlání bylo hlasitější. Jo, tak tenhle plán mu už nevyjde.

,,Jednoduše. Jsi jen další holka, která si hraje a drsňačku a myslí si, že když si obarvila hlavu a udělala tetování tak je bůhvíjak originální" Tak tohle mě opravdu urazilo a musela přemáhat, abych nezačala hodně sprostě nadávat, a to v tom lepším případě.

,,Tak zaprvé, já si to nemyslím, ale radši budu tenhle typ "ovce", než silikonová Barbie. Zadruhé, tetování nemám jen jedno a každé má svůj význam a historii, ne jako ty tvoje trapárny jen aby jsi byl za Badboye což nejsi. A zatřetí mě ihned přestaň urážet nebo, ať jsou mi bohové svědky, tak bude moje koleno to poslední, na co si tvoje koule budou pamatovat" výhružně jsem mu řekla a to ho konečně už donutilo zmlknout. V duchu jsem doufala, že to jeho varlata vyděsilo natolik, aby mu znovu vystoupla.

Aniž bych si všímala toho, že se na mě snad všichni dívají, tak jsem přešla blíž k autobusu a našla si místo vzadu, kde jsem se posadila. Nemusela jsme čekat ani dvě minuty a už u mě byla ta květinová dívka.

,,Tak to zírám holka. Ty jsi mu to opravdu nandala" řekla s obrovským úsměvem a v očích jí hrály jiskřičky pobavení.

,,Je to jen obyčejnej kretén, proč jsi tak paf z toho, že jsem mu řekla upřímnost?"

,,Protože ten kretén je Fred Stark, Badboy, Lamač dívčích srdcí, Casanova, prostě ten nejoblíbenější kluk na celém táboře, o kterém skoro nikdo nic neví" shrnula to Ember a vypadala opravdu nadšeně.

,,Badboy to není určitě, tak má pár tetování a myslí si o sobě jak je nejlepší, to neznamená že je Badboy" odfrkla jsem si, tenhle typ kluků nesnáším, i když se někdy chovám podobně.

,,Ty mi ho ale hrozně připomínáš" Při tohle vyprsknu smíchy.

,,V čem prosím tě?" zeptám se jí a otírám si slzy které mi vytryskly, doufám že jsem si nerozmazala řasenku nebo linky.

,,Oba jste hezcí, potetovaní, sebevědomí, máte piercing, jde z vás trochu strach, umíte si získat pozornost a máte ostřejší slovník" To mě zase donutilo se rozesmát.

,,Já a hezká? To je to poslední co jsem" řekla jsem se smíchem.

,,Ne, jsi opravdu hezká, i když někteří kluci z tebe můžou mít trochu strach" pousmála se Ember. Dobře, možná nebude tak nesnesitelná, jak jsem si myslela.

,,A ty se nebojíš, že se ti z tábora pokusí udělat peklo?" zvědavě se mě zeptala Ember.

,,Ne to opravdu ne, zničit život se mi snažilo dost lidí, ale ani jeden neuspěl" ušklíbla jsem se. V podvědomí jsem sice věděla, že to je lež, ale to opravdu důležité není.

,,Kéž bych měla tvojí odvahu. Mě minulý rok Fred hrozně ztrapnil, byl vedoucí mého týmu a měli jsme nacvičit krátké představení. On se ale hrozně opil, takže ráno nic nedělal a na nás bylo, abychom všechno udělali sami. Já udělala skoro všechno a když jsme to měli předvést před celým táborem, tak Fred to celý sabotoval a když na mě pak křičel, že jsem to celý pokazila, tak na mě vylil obsah kanálu"

,,Pořád mě to neděsí, ten kluk je jen jeden z tisíce namyšlených idiotů na světě, nic víc" prohodila jsem, ale v duchu jsem litovala Ember, ona to asi musela snášet špatně.

,,Teď nevím, pokud jsi jen odvážná nebo blázen" řekla Ember a rozesmála se. Já jsem se na ní jen usmála.

,,Já vím co ona je. Obyčejná namyšlená kráva" ozval se kousek od nás povědomý hlas. Otočila jsem se tváří tvář tomu idiotovi a sladce se na něj usmála.

,,Co prosím? Nerozuměla jsem ti, můžeš to prosím zopakovat?" přeslazeně jsem se ho zeptala a zamrkala.

,,Říkal jsem, že jsi jen obyčejná namyšlená kráva. Už jsi mi rozuměla?" oplatil mi on přeslazený hlas a nevinně zamrkal.

,,Pořád lepší než namyšlenej buzík, který má hovno v hlavě i tam dole" oslnivě jsem se na něj usmála. Jeho sarkastický pohled zmizel, vystřídal ho pohled zkušeného zabijáka, stejný který se na mě velmi často díval ze zrcadla. Všichni v autobuse ztichli a v němém očekávání čekali na reakci toho debila, který mě propaloval šedým pohledem a v tu chvíli vypadal opravdu děsivě.

,,Seru na tebe, tohle nemá cenu" zasyčel na mě a pak odešel. Jednoduše bez jiných slov odešel. Asi jsem nebyla jediná, kterou to překvapilo, celý autobus se ohromeně díval na něj a pak zase na mě.

Jedna nula pro Biancu