Vsadíš se?

"Mohla bys..."

Z pohledu Freda
Ráno jsem měl ten nejhezčí sen. Byl jsem v posteli s jedinou holkou, ke které jsem něco cítil, měla na sobě jen proklatě krátký pyžamo a já ji osahával. Jenže pak mě ten idiot Blake vzbudil a já zjistil, že to nebyl sen, ale zasraně dokonalá realita. Jo, jenže tu byla jedna taková malá, nedůležitá maličkost. Ona spala a vůbec o tom nevěděla. Bože, já jsem toho kreténa chtěl zabít na třicet různých způsobů, radši bych se nechal seřvat od Cass, než aby to někdy skončilo. Jenže moji jediní přátelé byli naprostí kreténi.

A potom, co se mi ji včera povedlo několikrát rozbrečet a do toho jí ožralej vyznat lásku, tak jsem s ní vlastně ani neprohodil slovo, nebyl čas, a i kdyby byl, co bych jí tak měl říct? Zdar, pamatuješ si na to, jak jsem ti řekl, že tě miluju? Jo a jen tak mimochodem, zkusíš se mnou chodit? To by bylo dost blbý i na mě. Nemohl jsem za ní prostě jen tak přijít, mohl jsem jen doufat, že se Leovi podaří do pití k ohni přimíchat nějakej fakt tvrdej alkohol a možná by se hodilo sehnat i trochu koksu. A prášky na spaní pro vedoucí.

„Doprdele Frede, kde lítáš, potřebujeme ještě probrat plány" přiřítil se ke mně do chatky Leo a tvářil se jako těhotná ženská, který přítel řekl, že jsou jí ty šaty malý.

„Jaký zase plány?" povzdechl jsem si a sedl si na postel, jak znám Lea, tak tohle bude chvíli trvat.

„Bože Fredericku vzpamatuj se! Tohle je jeden z poslední tří dnů, už jenom TŘI! Pak už tu možná nikdy nebude, mysli sakra! Dneska je táborák, to je ta noc s ohněm, kdy je i Cass lidštější, je oheň a většina lidí se pak podnapilá cicmá za chatkami, děcka vyznávají lásku, pak spolu tři dny chodí a příští rok o tom ani nevědí. A já si chci opít tu zrzku, vyspat se s ní, přeskočit oheň jako každý rok, pak napůl hořící běžet do jezera, opít Brittany natolik, aby zpívala Madonnu, sežrat aspoň pytlík marshallownů, spálit všechno, co budu opejkat, prohrát peníze v Black Jackovi a ještě se mezitím kvalitně ožrat, na to potřebuju plán a dost alkoholu a s tím mi pomůžeš ty a Blake" logicky objasnil Leo a tvářil se, jako bychom mluvili o věci největší důležitosti.

„Zrzku? Nemyslíš náhodou Charlie?" zeptal jsem se ho pobaveně. Kývl hlavou a zašklebil, fakt se musel zbláznit, když si myslel, že ji dostane do postele, i když v jeho případě spíš na záchodky. Klidně se vsadím, že pokud to na ní zkusí, tak ho sežere zaživa. A já si koupím lístky do první řady.

„Nečum na mě jako na absolutního debila, radši zvedni tu svoji línou prdel a pojď mi pomoc najít Blake, ty prohlídneš holčičí koupelky a já chatky holek" řekl Leo a zašklebil se. Protočil jsem oči a neochotně se vydal na prohlídku holčičích koupelek, modlil jsem se, abych ho nenašel s nějakou holkou na hajzlech v tom nejlepším, protože pak bych už nikdy neusnul.

.....

Leovi se musí uznat, že dokáže geniálně plánovat, pokud jde o zakázané a pitomé akce. Blakea poslal zaměstnat kuchařky, aby sám mezitím stihl do připravovaného pití přidat jednu či dvě flašky whisky. Kuchařky si samozřejmě ničeho nevšimly, protože Blakeův sexappeal funguje na všechny ženský a to i na ty, který jsou po přechodu. Já jsem zas musel vedoucí, aby prodloužili večerku do dvanácti. Trvalo to skoro hodinu, ale protože jsem byl tak nehorázně otravnej, tak ji fakt prodloužili. Už vím, jak se cítil Napoleon, když vyhrál bitvu, protože tohle byl porod.

Ale protože se nám to nějak povedlo všechno zařídit podle Leova plánu, tak jsem právě teď seděl kolem metr vysokého ohně se zbytkem tábora, opékali snad všechno co šlo, Brittany falešně pěla už třetí písničku Madonny v řadě, většina vedoucích už odešla spát a prcci taky, Leo se stihl dvakrát zapálit a třikrát prohrát v Black Jackovi. Blakea jsem neviděl, před pár minutami zmizel s nějakou blonckou do chatky. Ale to co zabíralo většinu mojí pozornosti, byla dívka, jejíž vlasy byly stejně divoké jako plameny ohně. Seděla o pár laviček dál, společně se svými kamarádkami, byla mezi nimi i Charlie, kterou se Leovi pořád nepodařilo dostat na záchodky, i když už měla slušně upito. Vlastně všichni byli totálně na sračky, snad kromě těch mladších, mě a Biancy. Ona opravdu téměř nic nevypila, ale přesto se smála něčemu, co některá z jejích kamarádek řekla. Vypadala úžasně, šarlatové vlasy jí rámovaly tvář, kterou by jí mohla závidět i královna víl, oči jí zářily všemi odstíny zelené, které příroda stvořila, smála se, její smích zněl jako nebeské chorály zpívány anděly. Byla... božská. Tak moc jsem toužil za ní přijít a promluvit si o tom, co se stalo, ale neměl jsem koule na to, to udělat. Prostě jsem byl posranej srab, bál jsem se odmítnutí, protože to by mě zničilo. Slyšet její definitivní Ne, by pro mě bylo... Jako nejhorší noční můra znásobená tisícem na pátou. Takže jsem tam jako srab seděl, upíjel míchnutý pití a sledoval ji jako stalker, chyběl mi jen pedofilní knírek a černá dodávka.