Vsadíš se?

Ptakopysk

Z pohledu Biancy

Když si na sebe vzali kalhoty, tak jsem zjistila, že jsou celkem fajn.
Bavila jsem se s nimi, takhle moc jsem se nesmála ani s holkami, které pořád vyspávaly z opice, oni dokázali zařídit, že jsem se smála i těm největším píčovinám. Leo byl geniální a to bez prdele, dokázal obejít fízly, když s Fredem vyměňovali pravý náhrdelník z devatenáctého století za téměř dokonalou náhradu, kterou Leo vyrobil. Ten náhrdelník byl z 24 karátového zlata a byl do něj zasazenej pravý rubín a Leo ho dal jako dárek holce, která ho po týdnu poslala do prdele. Karma.
O Blakeovi jsem zas zjistila, že není tak perverzní, jak jsem si myslela. Byl ještě perverznější. Dokázal udělat z každé věty dvojsmysl, znechutil mi majonézu, gumovací pero a už nikdy si nedám párek, ať bude s čímkoliv, nebo i kdyby v něm dokonce bylo nějaké to procento masa.

A pak tu byl Fred.
Kluci byli horší jak drbny od nás ze školy, vyslepičili mi všechno. Opravdu všechno. Jména veškerých holek se kterými spal, jejich velikost podprsenky a přirovnávali je k různým zvířatům. Nechápu, jak nějaká holka jménem Ruby s trojkama vypadat jako ptakopysk, ale radši to ani nechci vědět. Vylíčili mi, jak téměř vždycky vyhrál každou celotáborovku, Mandiiny marné pokusy o to, ho sbalit, všechny táborové průsery, jako když Cass přišla na to, že mají alkohol a všechen ho vylila do jezera a pak tam z vody skákaly ryby, některé se prý dostaly až na souš a tam sebou plácaly. K večeři pak byli tři dny po sobě rybí prsty. Smála jsem se jako pominutá, ti tři blbci byli úžasně zábavná společnost.

„A co ty Bianco? Nějaké trapasy? První kluk? Trapné líbaní?" zeptal se se smíchem Blake. Zavrtěla jsem hlavou a v srdci mě bodlo, některé vzpomínky byly pořád moc živé.

„Noták, něco být muselo" zasmál se Leo, ale s povadlým úsměvem jsem zavrtěla hlavou a přemýšlela, jak co nejrychleji změnit téma.

„A neví někdo z vás, co bude večer jako hra?" rychle jsem se zeptala, než mohl jeden z nich položit další podobnou otázku.

„Nevím přesně ale něco v Doupěti, takže žádná běhačka" pokrčil rameny Fred a s úsměvem si prohrábl si vlasy. Kdybych ho předtím neviděla s penisem na tváři a koulema visícíma z trenek, tak by se mi to gesto zdálo sexy.

„Díkybohu, odteď je pro mě běh sprostý slovo" ulevil si Blake a taky si prohrábl vlasy. Jeho varlata jsem sice neviděla, ale i tak mi to nepřipadalo sexy, u něj to bylo prostě normálně pitomý.

„Ale to znamená, že to bude na přemýšlení, takže jsi v prdeli, i kdybys neměl za kapitánku Mandy, protože mozek je pro tebe zas neznámý slovo" zašklebil se Leo a během chvíle schytal od Blakea ránu polštářem.

„Noták Leo, Blake má přeci mozek, ale má v něm jen sex, jídlo, kozy, spánek, vlasy, kuřba, jídlo, sex" zasmál se Fred a taky dostal polštářem přes obličej. Leo si s ním plácl a oba se chechtali Blakeovi, který se na ně díval a přemýšlel, co komu kdy udělal. Já jsem se snažila tiše smát, ale při pohledu na jeho obličej to nešlo, vypadal, jako kdyby ho mučili písničkami Justina Biebra, které přezpívaly třinácky. Jednoduše, na pokraji psychického zhroucení.

„Bože, vy jste příšerní" dostala jsem ze sebe přes trhavý smích.

„Proč nám tohle říkají všechny holky?" povzdechl si Leo a zoufale se na mě podíval.

„Mluv za sebe, mě většinou vzdychaj, jak jsem úžasnej" zakřenil se Blake a vysloužil s tak od Lea naštvaný pohled.

„Mně taky" zašklebil se Fred a začali se chechtat. Leo si uraženě založil ruce na hrudi, ale po chvíli se rozesmál taky, to jsem už skoro chrochtala smíchy.

„Nesměj se nám, ty taky určitě nejsi neviňátko" namítl Blake.

„Nejsem, ale vy na mě nic nemáte" sladce jsem se usmála. Leo povytáhl obočí a podíval se na Blakea a Freda tím samým způsobem, jako když se mě ptal, pokud nemám depilační pásky. Než jsem stihla s vyděšeným jekotem zdrhnout, už mě lechtali a já se svíjela smíchy.

„Tak povídej, copak trapného se ti stalo, holčičko?" s úšklebkem se zeptal Leo a lechtal mě na chodidlech. Zakroutila jsem hlavou, přes smích jsem nemohla nic říkat, házela jsem sebou jako had a chechtala jsem se víc než ožralej Joker.

„My čekáme, dokud neřekneš nějakou trapnou věc, tak tě ulechtáme k smrti a pak tvoje tělo prodáme do čínské restaurace na řízky" vyhrožoval mi Fred a já se dál bezmocně svíjela smíchy.

„D-dobřé! Ale-á! Přestaňtééé!" dostala jsem ze sebe a ti blbci mě konečně nechali.

„Tak povídej, nebo se z toho už nevykroutíš" zakřenil se Blake a já se vydýchávala, bolelo mě od smíchu celé břicho.

„Dobře. Jednou, bylo mi asi patnáct, když si máma našla nového přítele. Myslela jsem, že to není nic vážného, ale když jsem jednou ráno přišla za ní do pokoje, tak ležela nahá v posteli společně s tím chlapem a byla policejními pouty přivázaná k posteli a všude se válelo jejich oblečení. Snažila se mi to pak vysvětlit a o týden později si ho vzala a o dva měsíce později přišla novinka, že je v tom" vysypala jsem ze sebe první trapnou věc, která mě napadla. Asi s tím byli spokojení, protože se začali smát stejně idiotsky jako předtím a už mě nechali na pokoji. Poprvé za život jsem byla vděčná, za máminy úchylky a neschopnost zamykat.

„Jsi volná" zakřenil se Fred a ochotně mě pustil. Ironicky jsem protočila obočí a zasmála se, ani nevím proč.

„Hej mám nápad. To večera nám zbývá opravdu hodně ale hodně času. Co ho nějak... využít?" tajemně se usmál Leo. Zdravý rozum na mě křičel, že když Leo řekne mám nápad tak mám zahájit taktický útěk do Německa. Jo, měla bych začít poslouchat mozek.

„Jak využít?" zeptal se ze zájmem Blake a vytrhl Fredovi z ruky cigaretu, kterou si zapaloval.

„No.... Zaprvé, jdeme vzbudit holky. A zadruhé, jste pojištění?"