Vsadíš se?

Pedofilní německej buzerant

Z pohledu Freda
Bílá jí zatraceně slušela.
Vypadla v ní jinak, normálně nosila jen černou a červenou, ale bílá...
Vypadala tak nevinně.

Potom, co jsem ji tam hodil, na mě minimálně deset minut řvala, ale pak bohužel odešla někam společně s tou zrzkou. Celou dobu, co mířila pryč jsem jí pohledem hypnotizoval zadek, ty mokrý šaty se na ní lepily a dokonale obepínaly její křivky.

,,Hej Frede, kdybys vnímal místo toho, abys jí čuměl na prdel, tak by jsi věděl, že prve půjdeme do Ptákovin nakoupit věci potřebný na kanadskou noc, pak někam kde si Blake s Marcusem můžou doplnit zásobu šprcek, potom asi do pizzerie a odpoledne buď oxidovat po městě, nebo plnit operaci Ptakopysk" navrhl Leo. Jo, on musel pojmenovat moji beznadějnou snahu získat zatraceně sexy holku co mě nenávidí, po jedovatý ptáko-myšo-rybě.

,,Já hlasuju pro Ptakopyska, určitě by tam byly i její kamarádky a ty by stály klidně i za dva hříchy" zašklebil se Blake. Takže abych si to shrnul. Něco cítím k holce, která si nepamatuje na to, že jsme se málem spolu vyspali a když je střízlivá, tak mě nenávidí, moji dva nejlepší kamarádi jsou pihovatý, přehnaně optimistický, perverzní idiot s kabelkou a perverznější, věčně nadržený Casanova s nagelovanými vlasy a silnou arachnofobií. 
Asi bych měl přemýšlet o sebevraždě častěji.

....

,,Nežer mi tu pizzu!" Teď sedím s těmi idioty a bandou holek v pizzerii. Leo právě ukradl nasraný Charlie kus jedovatě vypadající pizzy s ananasem, Brad a Chelsie se líbali, Blake se smál něčemu co řekl Marcus. Jediná dobrá věc na tom byla, že Bianca seděla naproti mě. A taky že Charlie byla se svým jedovatým ananasem na druhé straně stolu.

,,Dělám to pro tvoje dobro Charlotte, vypadáš jak v pátým měsíci" rýpl si do ní Leo a narval si polovinu pizzy do huby. Charlie prve ztuhla, pak zbledla, nabrala barvu prve mandarinky, pomeranče, svých vlasů a nakonec vypadala jako přezrálý rajče, který každou chvíli vybouchne. 
Sbohem Leo, měl jsem tě rád. 

,,Zabiju tě Prescotte" zasyčela, zula si botu, vstala ze židle a rozeběhla se s teniskou v ruce na něj. Takhle rychle jsem Lea viděl běžet, jen když zachraňoval svoji kabelku, kterou jeho máma chtěla vyprat. Tiše jsem se mu chechtal, slyšel jsem její výhrůžky a jeho prosby o život až sem. 
Pravidlo číslo jedna, nikdy neříkej holce, že je tlustá.

,,Ukážeš mi město?" ozval se melodický hlas. Asi se mi splnil sen, Lea někdo zabije a na mě promluvila bohyně. Rty měla v lehkém úsměvu a oči jí zářily v poledním slunci. Nedělala si ze mě legraci, opravdu chtěla, abych jí ukázal město.

,,Jo, jasně" překvapeně jsem vyhrkl s pohledem těkajícím mezi jejíma očima, rty a jinými přednostmi. Nemotorně jsem vstal, sral jsem na nedojedenou předraženou pizzu, tohle byla jedna z mála šancí, které jsem měl. Pořád s tím stejným úsměvem vstala a následovala mě. Nevěděl jsem, co jí mám říct, v autobuse jsem ze sebe chrlil jednu píčovinu za druhou a teď mlčím jako ryba. Geniální Frede, jsi stejně žalostně neschopnej jako puberťák na prvním rande.

,,Jsou tu nějaká zajímavá místa?" zeptala se najednou. Byla to naprosto jednoduchá otázka, ale já se zpotil, jako bych byl v soutěži, šlo o deset miliard a ptala se mě jaká je třetí odmocnina z X pokud je Y 78255. 

,,Záleží co je pro tebe zajímavé" Horší odpověď jsem nemohl vymyslet. Ale jí to nevadilo, jen se dál usmívala. 

,,Třeba tenhle obchod vypadá zajímavě" řekla a ukázala na obchod před námi. Ne, půjdu kamkoliv, ale do Darth gamera ne. 

,,Ale ne, to je jen obyčejnej obchod s videohrami, nuda" rychle jsem se to snažil okecat, aby tam nechtěla jít, poslední návštěva toho ob chodu dopadla katastrofálně. 

,,Noták určitě to bude super, prosím" Kurva, její úsměv byl jako pohled do samotného ráje. Ne, neusmívej se, pokud se bude takhle dál usmívat tak jí odsouhlasím naprosto všechno, i kdybych se měl nechat naverbovat do armády vesmírných opic.

,,Tak d-dobře" vykoktal jsem pořád omámený jejím zkurveně dokonalým úsměvem. Ta šedorůžová hmota v mý lebce na mě řvala, ať se na ní vyseru, ale bijící orgán v hrudi, kterým proudila krev byl ochotnej splnit naprosto všechno, co by ta bohyně chtěla.

,,Dóbrý den, jak vám móhu pómóci?"Když někdo řekne teplouš, já si představím prodavače z Darth gamera. Věčně nosí kožený botičky, skinny džíny pro ženský, triko do véčka, svetřík kolem ramen, pod očima kruhy od řasenky a vlasy měl slíznuté na jednu stranu. Prostě učebnicový příklad teplýho asi němce po třicítce.

,,Ne děkujeme" odsekl jsem, snad aspoň tentokrát po mě nebude vyjíždět, tohle je moje příležitost. 

,,Hledáte něcó kónkretníhó?" zeptal se jako by neslyšel co jsem řekl a v úsměvu odhalil uměle vybělené zuby.

,,Ani ne, jen se tak rozhlížím" usmála se na něj Bianca a probírala se hrami na počítač. Byl jsem jí natolik okouzlený, že jsem si ani nevšiml, jak se ten prodavač ke mě nebezpečně blíží.

,,Dóstal jsem tvůj dópis" řekl a opřel se o regál přede mnou, zastínil mi na ní výhled.

,,Jakej kurva dopis?" zmateně jsem se zeptal a snažil se zahlídnout aspoň její vlasy, ale nic. 

,,Psál jsi, žé se chcéš setkát" flirtovně na mě zamrkal, byl stejně otravnej jako Mandy.

,,Hovno jsem ti napsal" otráveně jsem sykl, sakra, proč ta holka zmizela v tu nejméně vhodnou chvíli?!

,,Děláš nedóstůpnéhó, tó mám rád" mrkl na mě a přistoupil blíž. Pohotově jsem zdrhl za regál s Warcraftem a utíkal dál obchodem.

,,Tákžé tý si chcéš hrát? Nó dóbřé" zazubil se a dál mě pronásledoval. Až teď jsem pochopil, jak se hraje na kočku a myš. 

Měl jsem jediný štěstí, že se otevřely dveře a dovnitř vešla nějaká ženská s desetiletým prckem, kterej chtěl novou videohru. Prodavač je musel k mýmu nadšení obsloužit a já zdrhl z toho zkurvenýho místa.

,,Tak co, jak sis to užil?" Ne. Ne, ne a ne. Ta malá mrcha. Před obchodem stála Bianca s úšklebkem přes celou tvář a vypadala stejně nadšeně, jako malej spratek o Vánocích.

,,Tys to celý naplánovala?!" zasyčel jsem přes stisknuté zuby. Pomalu a potěšeně přikývla. 

,,Ty kroužky dramaťáku se mi v dětství očividně vyplatily, protože je tak jednoduchý tě přesvědčit, aby jsi někam šel a nemáš ani žádný podezření. No, snad se příště aspoň poučíš, že mě nemáš držet v autobuse, neházet do vody a hlavně, mi nevěřit" zasmála se a odešla.

Teď mi bylo naprosto u prdele, že mi na ní záleželo, byla to pro mě jen mrcha, bezcitná potvora. Vytáhl jsem mobil a vytočil jeho číslo.

,,Nazdar, proč voláš ty malej hajzle?" ozvalo se z druhé strany.

,,Potřebuji pomoct a ty jsi ten jedinej, kterej je dost blízko, aby mi pomohl" odpověděl jsem.

,,O co jde?" zeptal se ze zájmem.

,,Týká se to jedný holky"

,,Věk? Jméno?" 

,,Skoro sedmnáct, Bianca" Ozvalo se krátké zalapání po dechu.

,,Přijď za mnou, víš kde mě hledat"