Vsadíš se?

Zombíci a bárbínky

Z pohledu Biancy

Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a já měla chuť zakroutit jejich opeřeným krkem, aby přestali kvílet a já mohla dál spát. Ti opeření budíci ale vřeštěli dál a donutili mě vstát z lůžka. Bolelo mě celé tělo a po včerejší noci, kdy se mi po dlouhé době zase zdály noční můry, jsem se cítila pod psa. Nějak jsem se snažila dostat z lůžka, chtěla jsem pryč odsuď. Už jsem se doplížila až ke dveřím a kliku jsem měla na dosah ruky, ale ona prostě musela přijít Susan a zmařit mojí snahu.

,,Co to tu sakra děláš holka! Jdi si lehnout, nemůžeš ještě vstávat, pobodalo tě hejno vos, měla jsi skoro horečku a skoro celou noc jsi křičela ze spaní, musíš si lehnout" rozhodně řekla Susan a táhla mě zpátky tam, odkud jsem se málem dostala. Chtěla jsem něco namítnout, ale hrozně mě bolelo v krku a vydala jsem ze sebe jen nějaké divné zvuky, které byli k slovům asi tak blízko, jako já k duchovnímu osvícení. Susan se na mě podívala pohled vidíš, já ti to říkala a strčila mi teploměr do podpaží a zároveň hledala nějaké další prášky.

,,36,5, teplota viditelně klesla, to je dobré znamení. Na, spolkni tohle, až to začne působit možná konečně přestaneš znít jako ježibaba v posledním tažení" řekla Susan a podala mi malou skleničku plnou nějaké divně barevné tekutiny. Podívala jsem se na Susan znechuceným pohledem a ona jen kývla na znamení, že si opravdu nedělá prdel a mám tu břečku vypít. Zhluboka jsem se nadechla a se zacpaným nosem jsem na ex vypila celou tu skleničku.

Bylo to hrozně moc hnusný, chutnalo to jako něco co sežrala kráva, pak to vyzvracela, znova sežrala a nakonec vysrala. Ale i přes tuhle nehorázně hnusnou tekutinu, jsem tam ucítila prášek, který tam byl vhozený. Vyčítavě jsem se na Susan podívala a snažila se co nejrychleji odejít, ale dostala jsem se jen pár kroků ke dveřím, než prášek a únava společně zapůsobily a já spadla současně na zem a spánku.

.....

Když jsem se znova probudila, už nebylo ráno ale poledne. Slunce pořád nepříjemně svítilo do očí a ti opeřenci dál skřehotali. Byla jsem na Susan naštvaná a chtěla jsem za ní dojít a vyříkat si to s ní, ale až když jsem se zvedla, tak mi došlo, že jsem se nezvedla z lůžka na marodce, ale z ne moc pohodlné postele na naší chatce. 

Byla jsem zmatená, nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala. Hlavní ale bylo, že jsem neležela na tý hrozný marodce a cítila jsem se líp. S menšími potíži jsem se zvedla ze svojí postele a našla v pokoji ručník, kartáček na zuby s pastou, mýdlo, šampon a hřeben, prostě všechno potřebné k tomu, abych přestala vypadat jako zombík, který by umřel hlady, protože tady nejsou žádný mozky k sežrání.

Koupelna byla k mému štěstí naprosto prázdná a já si mohla užívat horkou vodu plnými doušky a nemusela se starat, pokud někoho ruší můj zpěv ve sprše. 

Když jsem se podívala do zrcadla, kde jsem čekala, že uvidím zombie s mrtvým výrazem a padajícími kousky mozku z pusy, jsem viděla bledou holku s mokrými červenými vlasy až po lopatky, zelenýma očima, pod kterými se rýsovaly slabé náznaky černých kruhů a s plnými vysušenými rty. Ironicky jsem se na svůj odraz v zrcadle usmála a začala si čistit zuby.

.....

,,Bí, co tu děláš?! Neměla by jsi ještě být na marodce?!" Jo, když jsem se vrátila do chatky, tak jsem tam už nebyla sama, byla tam Ember, Charlie a k mému neštěstí i Lottie. 

,,Nevím, prostě jsem se asi před hodinou probudila tady, tak to nebudu dál řešit" pokrčila jsem rameny.

,,A neměli byste být na obědě? Už je skoro jedna" dodala jsem ještě a hledala ve svojí části skříně něco na sebe.

,,Měli, ale dopoledne bylo podle oddílového vedoucího a Cass se rozhodla pro deseti kilometrový běh. My jsme se vrátily před chvílí, ale s obědem musíme čekat na všechny a ještě několik lidí zbývá" vysvětlila mi Charlie a to vysvětlovalo jejich rudé tváře. Vyhrabala jsem ze skříně něco něco na sebe, přesněji volné černé triko s krátkým rukávem a tmavě džínové šortky. Vlasy jsem si stáhla do volnějšího drdolu a pomocí černé tužky na oči, trochou korektoru a červenou rtěnkou jsem konečně vypadala jako já. Počkala jsem, než se i holky převlíkly a pak, protože už doběhli všichni jsem se s nimi vydala na oběd. 

Když jsme přišla do jídelny, ve které byl jen třetí oddíl, tak celá místnost ztichla. Všichni určitě museli slyšet o tom, co se mi včera stalo a teď jsem tady stála nevypadala jsem jako někdo, koho včera napadly vosy. Šla jsem ke stolu, kde jsem zatím seděla vždycky a naprosto ignorovala pohledy ostatních. Co jsem ale nemohla ignorovat, byl něčí hlas, který na mě promluvil.

,,Ach, Šípková Růženka se probudila, i když mě zajímá jak, když není žádný princ, který by ji políbil, protože naše Růženka spíš připomíná horského trolla než princeznu" Otočila jsem se za tím hlasem a viděla holku, která vypadala jako mladší a umělejší sestra Barbie jak se na mě usmívá svojí růžovou hubou a nevinně mrká umělými řasy. 

,,Vážně? V tom případě moc děkuji za upozornění a já ti taky dám malou radu. Možná by jsi se měla vrátit do hračkářství, nějaká malá holčička bude určitě nadšená z nové panenky a možná bude dokonce pro tebe mít nějaké oblečení, v těch dvou malých kouscích látky ti musí být hrozná zima chudinko" oplatila jsem jí to přeslazeným hlasem a s potěšením sledovala, jak ta holka rudne. Vypadala, že chtěla ještě něco říct, protože pořád otvírala a zavírala pusu, vypadala trochu jako kapr na suchu, s těmi uměle nafouklými rty a vykulenýma očima. Se samolibým úsměvem jsem si sedla ke stolu a začala se nimrat v dnešním jídle.

,,Smekám před tebou Bianco, nikomu se nikdy nepovedlo takhle Mandy ponížit před všemi, nandala jsi jí to" poplácala mě po rameni Charlie a na tváři měla úsměv od ucha k uchu.

,,Já s tím souhlasím" ozval se za mými zády hlas a já se prudce otočila. Za mnou stál Leo, který se šklebil stejně jako Charlie. Zle jsem se na Lea podívala, pořád jsem byla naštvaná na to s bahnem a nemínila jsem toho v nejbližší době přestat.¨

,,Ale no tak, nezlob se dál, byl to jen jeden malý incident, navíc já jsem si to už odnesl, přesněji jedna část mého těla, kterou mám mimochodem velmi rád, takže jsme si kvit" mrkl na mě Leo a já protočila očima. 

,,Leo pojď už sakra" zavolal přes jídelnu na Lea jiný hlubší hlas a o chvíli potom se tu objevil i jeho pitomý majitel. 

,,No jo no Fredíku, nebuď hned tak nepříjemný" zašklebil se na něj Leo ale já ho už ignorovala, mojí pozornost plně zaujaly šedivé oči, které oplácely můj pohled. 

,,To bude v pořádku, neboj se ano? Klid, je to jenom sen, není to opravdové"

Trhla jsem sebou, když se mi z mysli vynořila jedna vzpomínka na včerejší večer. To nemohla být pravda, určitě to byl jenom jeden z těch pitomých snů, nemohl tam včera večer být a navíc on by nic takového neříkal, spíš by na mě poslal další hejno vos.

,,Frede mám ti od Cass připomenout, že ve tři hodiny máš být i se svým týmem v Doupěti, bude první táborová hra" vytrhla mě z mých myšlenek Ember a já se konečně podívala jinam, než do šedi jeho očí. Kývl na náznak souhlasu a beze slov i s Leem odešel. 

Pozorovala jsem ho většinu oběda a pořád přemýšlela nad tím, odkud se mi v mysli objevila ta vzpomínka, která nemohla být skutečná.