Vsadíš se?

Pinpongáč, igelitka a klacek

Z pohledu Biancy 

Sice jsem měla naprosto promočené oblečení, ale ta škodolibá radost, že jsem našla poslední a nejdůležitější nápovědu mi to vynahrazovala. 

Se čvachtavým zvukem jsem vylezla z vody i s tou krabičkou, která arozdíl ode mě byla víceméně suchá. S úšklebkem jsem podala krabičku tomu idiotovi, který vypadal dost nasraně, a když jsem hodila mokrýma vlasama směrem k němu, tak ho to taky moc nepotěšilo. S nasraným výrazem svolal zbytek týmu, na otevření krabičky.

,,Co to doprdele je?!" řekl jako první jeden vysokej, opálenej kluk, myslím že se jmenuje Brad. Vypadal dost překvapeně, stejně jako všichni, protože obsah tý krabičky byl fakt divnej. 

Ležel tam žlutý pinpongáč, klacek, nějaký bobule, průsvitný igeliťák a klíčenka s bílou plyšovou sovou. 
Všichni jsme se na ty věci dívali jako na něco z jiný planety a očividně nikoho nenapadala nějaká spojitost, kterou by mezi sebou mohly mít.

,,Fjede, jaký bajvy mají všechny týmy?" zeptala se toho debila ta malá sladká holčička, která neuměla říct R. 

,,My jsme červení, Leo modrý, Grace žlutá a Mandy asi zelená, proč?"zmateně jí odpověděl idiot a pozvedl na ní to obočí s piercingem. 

,,A čo je to za bobule?" položila mu další otázku, vůbec jsem nechápala, proč se ptá.

,,Myslím, že je to bez" řekla jedna holka, která připomínala hipíka ještě víc jak Ember, po chvíli zkoumání.

,,Aši vím, co to je" zavýskla Ella a všichni jsme se na ní překvapeně podívali.

,,A co to podle tebe je Ello?" nedočkavě se jí zeptala Ember.

,,No pčece Hajy Potj!" nadšeně řekla nahlas Ella a jeden kluk jí musel zacpat pusu, protože jinak by to určitě slyšeli ostatní.

,,Ale v tom by Ella mohla mít pravdu. Barvy týmů, jsou vlastně barvy Bradavických kolejí a ta jedna hůlka přece byla z bezu" přemýšlela nahlas Chelsie.

,,A ten míček by mohl z klackem a igeliťákem tvořit relikvie smrti" řekla jsem zas já a idiot mi věnoval další pohled ze série Zabiju tě!

,,Jdeme do Doupětě" řekl po chvíli ticha rozhodně debil a i já jsem běžela.

.....

,,Jste tu celkem brzo, zatím jste druzí" broukl na nás nějaký chlap s dredama, který seděl na jedné z laviček v Doupěti.

,,Zdar Oggy" mávl na toho dredáče šklebící se Elliot

,,Kdo byl první?" zeptal se ho místo pozdravu příkce idiot 

,,První tu byl Leo, ale to není žádné překvapení, minuli jste ho asi o čtvrt hodiny" broukl Oggy a ten idiot pevně semkl rty k sobě.

,,A co je teda téma letošního roku" zeptal se nás Oggy a mezitím něco lovil v kapse.

,,Harry Potter" podrážděně odsekl ten debil a vypadal celkem nasraně

,,Správně, letošní téma je opravdu Harry Potter a každý tým představuje jednu kolej. Fred si minulý rok vylosoval červenou, takže vaše kolej je Nebelvír, kde se ctí odvaha, rytířství a tyhle podobný kecy. A už vám jen stačí správně odpovědět na mojí otázku a můžete jít. Otázka tedy zní, Jak zní nápis, který je napsaný pod erbem Bradavic v latině, a jaký je jeho překlad?" položí nás otázku Oggy a v místnosti nastane ticho. To by se ale nedalo říct o mé hlavě, kde to teď šrotuje na maximální možnou úroveň, tohle jsem už někde slyšela, vím to, bylo to hrozně složitý a taky jsem se tomu smála...

,,Draco dormiens nunquam titillandus" vyhrkla jsem ten latinský název, už jsem si vzpomněla, on mi to přece jednou říkal... Strnula jsem, když mojí mysl zaplavila ta vzpomínka a rychle jsem mrkala, abych zahnala slzy. Na tohle jsem si už dlouho nevzpomněla, stejně jako na většinu, co se týkalo jeho, chtěla jsem zapomenout. 

,,V překladu to je Nikdy nelechtej spícího draka" řekl místo mě hluboký hlas Freda, bože ne, proč musí znít podobně jako on?! Chtělo se mi brečet, tak moc se mi chtělo brečet, ale nemůžu se složit jako malá holka, já nebrečím a znova nezačnu, obzvlášť ne kvůli němu, znovu ne.

,,Super máte to správně děcka, můžete jít a pak máte až do oběda volno, odpoledne je v rámci oddílu, tak doufejte, že Sebastian dostatečně zabaví Cass" mrkl na nás Oggy a já celá malátná odcházela.

,,Jsi v pořádku Bí?" přivedl mě zpět do realit hlas Ember a já rychle zamrkala.

,,Jo, jen jsem se zamyslela" odpověděla jsem jí vyhýbavě a snažila se, abych měla co nejmíň roztřesený hlas, ale podle toho jak se na mě dívala, se mi to moc zamaskovat nepodařilo, ale ona to díky bohům dál neřešila.

,,Máme asi ještě hodinu do oběda, co chceš dělat?" zeptala se mě Ember po chvíli, kdy už jsme stály před chatkou. Na její otázku jsem jen pokrčila rameny, právě teď mi bylo všechno dost u prdele, teď jsem obnovovala zdi, které jsem si v duši vystavěla.

,,Mohly bychom jít třeba plavat" navrhla Ember a já jí to odkývala, protože bylo celkem vedro. Navlíkla jsem se do tmavě červených plavek, vzala ručník a šla za Ember, která už byla hotová a stála před chatkou. Ještě pořád trochu omámená jsem došla v jezeru a protože jsem dneska měla už dost vody, tak jsem upustila od svého předchozího plánu a místo toho jsem si lehla na ručník, který jsem natáhla na trávu. Děkovala jsem mé prozíravosti, že jsem si s sebou vzala sluneční brýle, protože jinak bych asi opravdu neusnula.

.....

Probudilo mě to, že mě něčí ruce přetočily na bok a když začaly nahmatávat zavazování vrchního dílku plavek, tak jsem se plně probudila a automaticky vykopla levou nohou. Ozval se bolestný výkřik a pohotově jsem se otočila, abych viděla Leo, který i držel dlaně mezi nohama a sténal.

,,Máš dobrou ránu, to ti povím krásko" zahekal a bolestně se přitom šklebil.

,,Ale jinak nejsi moc ostražitá" ozval se ještě jeden hlas za mnou a nestihla jsem se ani otočit, protože mi někdo vylil na hlavu něco hnědýho a já se opravdu modlila, aby to bylo jen bahno z jezera.

,,Už aspoň vypadáš stejně hrozně, jako jaká seš" slyšela jsem ten samý pohrdavý hlas toho debila.

Myslím, že už jsem na tom tak dobře, abych zvládla dvě vraždy a pak možná i ukrýt těla.