Vsadíš se?

Já dělat moc dobrý pitíčka

Ti dva mě nasrali na tu největší možnou míru. Byla jsem celá mokrá a i postel byla naprosto promočená. Z očí mi museli šlehat blesky a já přemýšlela, pokud je bolestivější upálení nebo kastrace za živa. 

,,Vy jste takoví kokoti! Já vás zabiju!" zaječela jsem na ně a vylítla z postele. Stoupla jsem si na špičky abych se jim aspoň mohla dívat z očí do očí a bylo mi u prdele, že na sobě mám jen dlouhé tričko a kalhotky. 

,,Nás? Proč pak by jsi nás zabíjela krásko?" zeptal se Leo a culil se u toho jako kretén. 

,,Třeba proto, že jsem celá mokrá?!" Můj křik teď už vzbudil i holky a ty na nás rozespale mžouraly. 

,,Mokrá? A kde přesně?" Dobře, dřív zabiju Lea. Byla jsem nasraná k nepříčetnosti a to, že se ti dva kreténi culili tomu moc nepomáhalo. Měla jsem největší chuť vykopnout kolenem nahoru, ale zastavila jsem se. Kdybych to udělala, tak by vyhráli. Teď budu v klidu a vymyslím lepší pomstu.

,,No já vám vlastně děkuju kluci. Díky vám nebudu muset čekat, až se uvolní nějaká sprcha, jste taková zlatíčka, moc vám děkuji že jste na mě mysleli" přeslazeně jsem se na ně usmála a ze svého hlasu jsem dostávala cukrovku. To ty dva zarazilo, asi čekali že z nich na místě udělám impotenty nebo neodejdou se všemi končetinami. 

,,Já vím a pokud chceš tak to takhle budeme dělat každé ráno krásko" mrkl na mě Leo, který se vzpamatoval jako první.

,,Opravdu? To by jste sice byli moc milý, ale to po vás nemůžu chtít" Povedlo se mi znovu sladce usmát, ale v duchu jsem plánovala něco horšího než ztrátu koulí. 

,,Jsi ták milá krásko. Ale pokud nás omluvíš musíme jít, za patnáct minut se snídaně" rozloučil se Leo, smekl imaginární klobouk a odešel s debilem v patách. 

,,Co se tady stalo?" ospale se zeptala Charlie a odhrnula si vlasy z obličeje.

,,Ale nic, jen za patnáct minut je snídaně" mávla jsem nad tím rukou a začala se oblíkat. To holky plně vzbudilo a vyběhly z postele jako by měly raketu v prdeli, aby se stihly upravit. Ušklíbla jsem se nad tím, sama jsem se jen převlékla do černých šortek, černého tílka a síťovaného červeného svetru. Na nohy jsem si nazula červené žabky. Vlasy jsem si projela rukou a na oči si nasadila sluneční brýle, na to abych se namalovala nebyl čas.

,,Tak pojďte už" zakňourala jsem, protože jsem byla jediná z chatky hotová.

,,Vydrž minutku Bí, už si jen vezmu triko a jdu" ozvala se Ember, které se hrabala ve svojí části skříně jen v šortkách a podprsence.

,,Já už jsem" řekla Charlie, která byla opravdu oblečená, ale pořád napůl spala. To se ale nedalo říct o jeptišce, která sice byla vzhůru, ale ještě v pyžamu hledala něco na sebe. 

,,Pohni Lott jinak na nás nic nezbude" snažila se jí popohnat Ember, ale moc velký účinek to nemělo, jeptiška si pořád hledala něco na sebe ve změti růžových hadrů. Protočila jsem nad ní oči a odešla jsem na snídani sama, jinak bych se asi pozvracela z tolika růžových věcí. 

Sedla jsem si ke stejnému stolu, u kterého jsme seděly minule a nalila si čaj. Překvapivě byl teplý a nechutnal tak špatně, jak jsem si myslela. Byla jsem tady skoro první z našeho oddílu, prťata tady byla všechna, druhý oddíl skoro taky, ale od nás tam byl jen jeden kluk, myslím že se jmenuje Thomas, a pak ještě jedna holka, která byla začtená do knihy. Zvědavě jsem se podívala na obálku knihy a když jsem tam viděla obrázek kluka a srdíčka, tak jsem se znechuceně ušklíbla. Nesnáším tenhle druh knížek kde je žili spolu šťastně až do smrti. Konce jsou vždycky tak předvídatelné, vždycky se ta holka dá dohromady s tím klukem a je to happy end. Na to mám alergii.

,,Už jsme tady Bí" vytrhl mě z přemýšlení hlas Charlie a já se na ně podívala. Už byly všechny hotové, dokonce i jeptiška, která byla navlečená v bílé sukni pod kolena, světle růžovém tílku a vlasy měla spletené do dvou copánků. Na tohle mám snad ještě větší alergii než na šťastné konce. 
Naše skupinka asi musela vypadat hodně divně. Jedna holka, které vypadala jako panenka pro malé skrčky, jedna holka ve stylu hippies, jedna celkem normálně oblečená a pak já. 

,,Pojď Bí, jsme první na řadě s jídlem" zatahala mě za ruku Ember a táhla mě ke stolům s jídlem. Vzala jsem si do ruky talíř s miskou a začala si nabírat jídlo. Hned jsem zamířila k čokoládovým lupínkům a když mi na ně jedna holka chtěla nalít mlíko, tak jsem se na ní vražedně podívala a zavrčela, nikdo mi nebude lít mlíko na lupínky. K lupínkům jsem si nabrala na talíř míchaná vajíčka s rohlíkem a šla si sednout zpět ke stolu.

,,To vážně budeš jíst" ohrnula nos nad mojí snídaní jeptiška, která si sama nesla jen misku s obyčejným jogurtem.

,,Jo?" řekla jsem a nechápala jsem, co je na mém jídle špatného.

,,Víš kolik to má kalorií? A navíc, lupínky bez mlíka? A čokoládový?! A taky mícháš slaný a sladký jídlo!" hysterčila tady jako by to bylo něco špatného. Ignorovala jsem jí a abych jí naštvala, jsem si nabrala vajíčka a lupínky zároveň. To už jeptiška vypadala, že omdlí a zachránil jí snad jen fakt, že aspoň Ember si dala jogurt s ovocem a kukuřičnými lupínky. 

,,Dobrý ránko všem!" zakřičel někdo přes celou jídelnu a všichni se otočili. Stál tam Leo společně se zamlklým debilem a šklebil se na všechny. Cass se na něj od stolu pro vedoucí naštvaně podívala a hned na to se začala modlit. To ale už přišel čas na mojí pomstu. Nenápadně jsem došla ke stolu s nádobím a vzala do ruky dvě skleničky. S nimi jsem došla na záchod a nabrala z něj vodu do těch skleniček. V jídelně jsem to trochu zředila čajem, aby to chytilo správnou barvu a s úsměvem jsem si to mířila ke stolu, kde ti dva seděli.

,,Ahoj kluci donesla jsem vám pití, když jste byli ráno tak milí" oslnivě jsem se na ně usmála a podala jim skleničky s pitím. Debil se na mě podezřele podíval, ale nakonec se usmál, stejně jako Leo a oba se napili. 

,,Doprdele! Co to kurva je?! Chutná to jako záchodová voda!" plival kolem sebe debil pití a Leo taktéž.

,,To bude možná tím, že to záchodová voda je" mrkla jsem na ně a vrátila se ke své nedojedené snídani.