Vsadíš se?

Bianco&Nero

Z pohledu Freda
Pořád jsem se nemohl rozhodnout, pokud vypadala líp když se usmívala, nebo když spala jako anděl.

Vím, že jsem to neměl dělat, ale já si nemohl pomoct. Asi deset minut potom, co usnula jsem neodolal a sprostě si jí přitáhl do náruče. Hlavu měla opřenou o moje rameno a byla schoulená na mé hrudi.

Vypadala tak nevinně. 
Bože, jak může někdo s tak prořízlou pusou jako ona být zároveň tak křehká a nevinná bytost? Vyrovnala by se andělům, i ta nejslavnější umělecká díla bledou ve srovnání s ní. Jak to, že mě její krása nepraštila do očí, hned co jsem ji uviděl? Byl jsem jako slepec a teprve nedávno jsem získal zrak. 

,,Hej Frede, za chvíli bude večeře, pojď už" ozval se od dveří Leo. Zvedl jsem od ní pohled a překvapeně zamrkal. Jsem tu už pět hodin, i když se mi to zdá jako okamžik.

,,Ne, zůstanu tady" zavrtěl jsem hlavou a kývl hlavou směrem k ní. 

,,Ty vole, ty jsi v tom až po uši" uchechtl se Leo. Protočil jsem nad ním oči a ukázal na něj prostředníček. 

,,Vždyť je to pravda, už skoro šest hodin tady sedíš, oprava ležíš, a jen se na ní díváš, takhle ulítlej není ani Brad a navíc, Chels aspoň nechce Brada zabít, Bianca tebe jo" zasmál se ten blb.

,,Furt lepší, než být v tvý situaci, sex jsi měl jen dvakrát a to když jste oba byli na sračky a pak s tou kamarádkou sestřenice, který jsi nakecal, že jsi vlkodlak" řekl jsem na svojí obranu. Leovy zrudly uši a radši odešel, jinak bych vytáhl další trapnou historku. Zase bylo ticho a já mohl v klidu zkoumat i ty nejmenší detaily jejího obličeje. Až teď jsem si všiml malé pihy nad horním rtem, bílé jizvičky u oka a odrůstajících kořínků vlasů. Někdo by to mohl považovat za nedostatky, ale v mých očích jí dělaly ještě dokonalejší.

,,Spala jsem dlouho?" ozvalo se najednou. 

,,Asi šest hodin" odpověděl jsem jí a nenápadně odendal svojí ruku z jejího pasu. Očividně si toho nevšimla, protože v jejích smaragdových očích nebyl ani náznak zloby. 

,,Tolik? To už bych mohla jít pryč, jsem v pohodě" rychle se pokusila zvednout. Stejně rychle, jak se zvedla jsem jí i stáhl zpátky.

,,Na to zapomeň, uhodil tě do hlavy a do břicha, prve tě zkontroluje Susan" zamítl jsem její nápad. Uraženě se na mě podívala, jako kdyby byla třináctiletá holka a já jí zakázal jít na koncert Biebera. 

,,Nic mi není" odsekla, teď už vypadala podrážděně. Zvedl jsem obočí, tomu co říkala nemohla věřit ani ona sama.

,,Dobře, i kdybych přehlídl tu fialovou modřinu, kterou máš na břiše, tak tu pořád je psychická pohoda a nemyslím si, že psychicky jsi na tom nejlíp" To, že jsem to neměl říkat jsem si uvědomil o pár vteřin později, když se ke mě obrátila zády. 

,,Promiň, takhle jsem to nemyslel, nechtěl jsem to říct" urychleně jsem se začal omlouvat, během chvíle jsem byl orosený kapkami potu, kvůli nervozitě. Nereagovala, zůstala ke mě otočená tak, že jsem jí neviděl do tváře. Znervózňovalo mě to, nevěděl jsem co cítí a co si myslí.

,,Bianco" napůl jsem zašeptal a letmo se dotkl jejího ramene. Sklepla ze sebe mojí ruku a odtáhla se ode mě. Těch pár centimetrů navíc, které nás nyní dělily mě zasáhly jako kulka, přímo do srdce.

,,Ne, psychicky na tom nejsem dobře. Je vůbec možný abych byla?!" zasmála se. Byl to zoufalý smích šílence. 

,,Vždyť mě málem znásilnil! Bože, nikdo po tomhle nemůže být v pohodě! Ale to nikdo, komu se to nestalo nepochopí, ani ta blbá psycholožka s několika diplomy, stejně se mě zeptala, jak se cítím a pokud jsem v pořádku, všichni se mě ptali, pokud jsem v pořádku!!! JÁ NEBYLA V POŘÁDKU!!!" Její oči sršely bolestí, jen pohled do nich byl jako přímá rána do srdce. Padaly z nich slzy, jedna za druhou a doprovázely je tlumené vzlyky.