Vsadíš se?

Nerušit, pracuje se na příští generaci lidstva

Nevěřili byste tomu, jak moc je těžké, dostat z vlasů jogurt a zbavit se vůně kakaa. Stála jsem pod tou horkou vodou skoro půl hodiny a stejně jsem ještě ve vlasech měla drobky z rohlíku, hluboce jsem litovala, že jsem ji na místě nezabila. Už jsem měla dokonce vymyšlený dokonalý plán, včetně nové identity v Novém Mexiku.

„Trvalo ti to přesně třicet dva minut a čtyřicet osm vteřin" vylekala mě hlas, když jsem v ručníku vyšla z místnosti se sprchami.

„Doprdele, víš, jak jsem se lekla?!" okřikla jsem ho a zrudla vzteky ale i ztrapněním, protože jsem před ním stála jen v krátké osušce a on se ani nesnažil skrývat, že mě nestoudně pozoruje.

„Jsi roztomilá, když jsi vyděšená" ušklíbl se a dál si mě bezstydně prohlížel. To mě s kombinací jeho slov donutilo ještě víc zrudnout, štěstí že se mi nedíval do tváře, jinak by se asi popukal smíchy.

„Ehm, mohl bys pryč? Tohle je holčičí převlékárna a já bych jí potřebovala použít" vychrlila jsem na něj, protože kdyby si mě ještě chvíli takhle prohlížel, tak bych vypadala jako Hellboy po snězení chili papričky. Konečně se pohledem dostal i k mojí tváři a opravdu neměl daleko k tomu, aby se rozesmál.

„Copak se děje Bianco? Vypadáš jako plameňák" zašklebil se a schválně ke mně přišel blíž, musel poznat, co se mnou ta situace dělá. Nic jsem mu na to neodpověděla, jen jsem křečovitě držela osušku na svém těle a couvla o malý krůček, který hned dohnal dvěma dlouhými kroky, kterými zkrátil vzdálenost mezi námi na pouhých dvacet centimetrů, takže jsem viděla vyzývavé jiskřičky v jeho očích.

„Opravdu bych se potřebovala převlíct" zamumlala jsem se sklopeným pohledem. Úplně ze mě čišela nervozita, ruce, které svíraly osušky, se mi třásly jako osika, tváře jsem měla pořád rudé a nervózně jsem si kousala spodní ret. Ale on se ke mně přistoupil ještě blíž, tyčil se jen pár centimetrů ode mě, cítila jsem jeho horký dech na kůži.

„Nikdo ti v tom nebrání" zavrněl mi do ucha a jemně ho skousl. Stálo to většinu mé vůle, aby se mi nepodlomila kolena a já neupustila ten zasraně titěrný kousek látky.

„Prosím..." špitla jsem a odstoupila od něj pár centimetrů, které samozřejmě dohnal, a už zase nechybělo mnoho a naše rty by se dotýkaly.

„O co prosíš? Milerád ti vyhovím" zašeptal, jeho horký dech ovanul mojí tvář a nosem se mi jemně otřel o tvář. A kdyby mě jeho ruce nechytily kolem pasu a nepřitáhly k němu, tak by se mi podlomila kolena. Těžce jsem oddechovala, on na tom nebyl o moc líp. Po celém těle mi naskočila husina a cítila jsem sevření v podbřišku, nebýt jeho pevného sevření by mě ten dlouho nezažitý pocit skolil jako nemilosrdný kat. A když konečně překonal těch pár milimetrů, které dělily naše rty, tak mě nezachránily ani jeho ruce a já ho stáhla sebou dolů na ledovou dlažbu. Ale to nám nijak nevadilo v tom, abychom se neztratili v hlubokém polibku, plném vášně. Teď mi bylo naprosto u prdele, že jsem ležela na špinavý zemi jenom v ručníku, který momentálně skoro nezakrýval ani to nejnutnější a nade mnou se skláněl Fred, který divoce dobýval moje ústa, a jeho ruce se mazlily s mojí nahou kůží.

Pak mě ale bez jakéhokoliv vysvětlení vytáhl na nohy, nestihla jsem nic namítat, protože si mě hned hodil do náruče a už se mnou mířil ven z koupelen. Byla jsem natolik v šoku, že jsem ani nestihla nijak odporovat a jen jsem děkovala bohu, že tu nebyl nikdo, kdo by nás mohl vidět.

A hned co rozkopl dveře chatky, tak mě prakticky hodil na postel a mě málem sjela z těla osuška, ale stihla jsem ji zachytit dřív, než nade mě nalehl a zase začal líbat moje už napuchlé rty. Horlivě jsem mu polibek opětovala a nebýt faktu, že jsem byla prakticky nahá, tak bych se mu rukama prohrabovala ve vlasech, ale takhle jsem musela pevně držet ten krátký kousek látky. To on volnost rukou hojně využíval a prohledával s nimi snad každý centimetr nezakryté kůže. Cítila jsem se, jako bych padala rovnou do horoucího pekla, krev mi vřela pod kůží a já slyšela svůj vlastní zrychlený tep. Postrádalo to jakoukoliv jemnost, ale upřímně? Ani v nejmenším mi to nevadilo, stejně jako nedostatek vzduchu, prostoru a oblečení.

Pomalu se z mých rtů přesouval níž, přes líce ke krku, kde se na chvíli zastavil, ale pak už zase pokračoval ke klíčním kostem a skončil těsně u místa, kde končila osuška. To už jsem přestala potlačovat vzdechy, které se mi draly ze rtů, a dala jim volný průchod. A mezitím, co mě jeho rty zpracovávaly v horní části těla, tak jeho ruce pevně tiskly moje boky a hladily stehna. Tyhle doteky jsem necítila už neskutečně dlouho, tedy aspoň za střízliva.

„Noták, to už si děláte prdel ne?! Nemůžete být jako normální lidi a jít třeba na záchodky? Nebo být tak ohleduplní a dát na dveře papír s nápisem Nerušit, pracuje se na příští generaci lidstva? Ne, vy jste prostě příšerní exhibicionisté" ozval se otrávený hlas od dveří a já se rychle odtrhla od Freda. U dveří jak jinak stál Leo, jenže tentokrát za ním stála i momentálně rudá Charlie.

„Kurva Leonardo a ty by ses mohl naučit klepat! A navíc, vždyť jdeš dělat v podstatě to samý!" okřikl ho viditelně nasranej Fred a povzdechl si. Já si celá rudá vyměňovala pohled s Charlie, která na to byla podobně a rozchucané vlasy to jen potvrzovaly.

„Tak prý jen jednou" ušklíbla jsem se na ní a vysloužila si tak pohled profesionálního zabijáka.

„Já jsem klepal ty idiote, ale byli jste moc zaměstnaní, takže jste si toho nevšimli" bránil se Leo a taky si nasraně povzdechl. Musel na nás být opravdu komický pohled, dva páry, které se navzájem nachytaly. Jo, ale být v té situaci už taková prdel nebyla, takže jsem se chtěla propadnout.

„Vždyť jsi to musel slyšet, nechci být nějak zlej, ale Bianca byla celkem dost hlasitá" namítl Fred a bolestivě sykl, když jsem ho praštila do ramene, ale jen se na mě zašklebil. A Leo by se s ním asi začal znovu hádat, kdyby se znovu neotevřely dveře a nevpadl sem Blake s nějakou černovláskou, se kterou si velmi důkladně kontroloval dutinu ústní.

„Doprdele, to si musíte oba vybrat zrovna tuhle chvíle, abyste začali šukat?!" zasténal Blake a jeho společnice byla ve tváři stejně barevná, jako já a Charlie. Teď už jsem se fakt cítila, jako postava z idiotského sitcomu.

„Hej víte co? Já si beru skrýš v Doupěti, Blake může jít na nějaký ze svých místeček a vy dva si tady zůstaňte" navrhl Leo a už za sebou táhl červenající se Charlie. Blake jen protočil oči, ale i s tou holkou odešel a my jsme tu zase zůstali sami.

„Asi bych se měla oblíct" zamumlala jsem a natáhla se pro nějaké oblečení. Fred zasténal a lehl si tváří do postele, abych se mohla převlíct. Rychle jsem si na sebe natáhla nějaké věci a začervenala se při vzpomínce na to, co jsem ještě před chvílí dělala.

„Už se můžu dívat?" ozval se jeho hlas tlumený postelí. Odsouhlasila jsem mu to a hned se mně už propaloval jeho uhrančivě šedý pohled. Usmála jsem se na něj a šla si k němu zpátky lehnout. Jenže když jsem si k němu zády lehla, tak jsem ucítila, jak mě něco zezadu tlačí.

„Ehm Frede? Máš tam dole takový... menší problém" upozornila jsem ho s opět rudou tváří.

„Kurva" ujelo mi a odtáhl se ode mě. Nervózně jsem se zasmála, když se nemotorně zvedl z postele a s červení v obličeji se to snažil neúspěšně zakrýt.

„Hned se vrátím" zavolal na mě, než s rukama v rozkroku zmizel někde venku. Zoufale jsem zasténala, tohle je snad zlej sen, každou trapnou situaci vystřídá nová a ještě trapnější, přesně jako v hollywoodském trháku... Možná bych to mohla sepsat a prodat práva na film, na té absurditě bych si pěkně vydělala.