Vsadíš se?

Zákon schválnosti

Z pohledu Biancy
Tohle bylo lepší než nejlepší Vánoce a narozeniny najednou. Jen ten pohled na něj, jak tam visel vzhůru nohama byl k nezaplacení.

,,To se nám povedlo, i když to vytí možná bylo už přehnaný" zašklebila se na mě Charlie a položila 'vypůjčený' megafon na zem.

,,Nebylo, přehnaný by to bylo, kdybych ho polila tím zkaženým mlíkem a řekla, že je to sperma" odporovala jsem a částečně litovala, že jsem to na něj nevylila.

,,A ty se nebojíš, že kvůli tomu prohrajete?" zvědavě se mě zeptala a hlídala, pokud tu nikdo kromě nás dvou není.

,,Je mi to u prdele, pomsta je hlavní" mávla jsem nad tím rukou. Ten pocit mi dokáže vynahradit naprosto všechno.

,,Tak já mizím, přeci jen chci vyhrát" zasmála se Charlie a zmizela v lese. Chvíli jsem tam jen tak stála a přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem ale nevymyslela nic zábavnějšího, než se vrátit do toho blbýho lesa a hledat ty pitomý klíče.

.....

,,KONEC!!!" ozval se hlas jednoho z vedoucích, myslím že Oggyho. Konečně, už hrozně dlouho tu pobíhám a našla jsem hovno, doslova doufám že bylo psí.
I když jsem měla poškrábaný celý nohy, tak jsem se rozeběhla směrem ven, díkybohu že jsem nešla nijak moc hluboko.

První, co jsem zahlédla byla černá kštice vlasů.
Druhá byl nadmíru arogantní ušklebek.
Třetí bouřkově šedé oči, které arogancí překypovaly.

Vysvětlí mi někdo, jak je kurva možný, že se dostal z tý pasti?! Připravovala jsem ji s Charlie skoro tři hodiny, měla by být schopná udržet skoro stopadesát kilo, nemohl se nijak uvolnit!

,,Hej proč tí stojíš jako solný sloup, pojď ke zbytku týmu" drkla do mě Chelsie, která procházela kolem a já se jakoby probrala. Narovnala jsem, zvedla hlavu a nasadila stejně arogantní, ne-li více, úsměv. Vyrazila jsem rovnou k němu, kde stál i zbytek týmu. Všichni se spolu horlivě bavili o ani nevím čem. Já jsem ho propalovala nasraným pohledem, škoda že nemám místo oči lasery. On se celou dobu arogantně usmíval, určitě věděl jak mě ten úsměv sere.

,,Měla jsi mě prohledat, zjistila by jsi, že mám v kapse nůž, který by těm provázkům mohl vážně ublížit" prohodil a pohrával si s nožíkem v ruce. To je zákon schválnosti, on prostě musel mít zrovna dneska sebou nůž.

,,A ty jsi se měl ujistit, že jsi si vzal mozek, protože nikdo kdo ho má by mi neuvěřil do divadlo. Proč bych tě jinak políbila?" ušklíbla jsem se na něj. Strnul, napětí v jeho tváři by viděl i slepej. Bez jakýchkoliv dalších slov odešel pryč směrem k chatkám. Zmateně jsem tam stála jako ten největší idiot pod sluncem. Proč odešel právě teď? Nedávalo mi to sebemenší smysl. Stejně jako všichni jsem se vrátila do tábora, kašlala jsem na hygienu, prostě jsem se převlíkla do pyžama, zalezla do spacáku a během chvíle usnula společně s nezodpovězenými otázkami.

.....

,,Nech toho, to lechtá!" zasmála jsem se a pokusila se mu uniknout.

,,To je účel lásko" usmál se na mě a dál mě lechtal. Se smíchem jsem se vrtěla a pokoušela se ho přemluvit, aby mě nechal na pokoji.

,,Nero! Prosím!" škemrala jsem a přitom se smála jako pominutá. Jeho ruce se opravdu zastavily a teď jsem ležela uvězněná pod jeho tělem. Vlasy, které si nebyl ochotný ostříhat mě stejně jako jeho peprmintový dech šimraly na tváři. Usmál se na mě, už jen z jednoho jediného úsměvu jsem tála.

,,Už jsem ti někdy řekl, že tě miluji?" S uculením jsem zavrtěla hlavou a překvapeně vyjekla, když mi skousl ucho.

,,Lhářko" tiše se zasmál a zaútočil na moje rty. Usmívala jsem se a zároveň oplácela jeho drsné polibky. Ruce jsem mu zamotala do vlasů ve snaze si ho k sobě přitáhnout blíž. Jeho ruce bloudily po mém těle, celá jsem se chvěla a tiše mu vzdychala do úst. To ale přestalo, když prsty nahmatal len mých kalhotek. Ucítil, jak jsem ztuhla a posunul je zpátky nahoru.

,,Zítra ti bude patnáct" zašeptal fakt, který mi byl jasný.

,,Já vím" špitla jsem a proti své vůli ztuhla. Na tohle téma jsme už spolu mluvili několikrát, mě bylo jen čtrnáct a jemu osmnáct. Bylo pochopitelné, že chtěl věci, které jsem mu nemohla dát i když jsem se snažila, něco málo jsme už zkusili ale...

,,Vím, že se toho bojíš, ale nemáš čeho. Poprvé to sice trochu bolí, ale já budu opatrný a bude to bolet jen jednou. To slibuji" pousmál se na mě a otřel se svými rty o moje ucho. Pokusila jsem se na něj taky usmát, ale byla jsem rozpačitá. Slezl se mě a lehl si vedle na jeho postel.

,,Miluji tvoje vlasy, krásnější barvu jsem nikdy neviděl, jsou jako roztavené zlato" zašeptal a rozmotával mi pracně udělaný cop. Usmála jsem se, mi dva jsme byli naprosté opaky, on nejžádanější kluk v okolí, já šedá myška, která neměla žádné sebevědomí.

,,Budu s tebou navždy Bianco"

.....

S trhnutím jsem se probudila, celá zpocená a udýchaná. Se slzami na krajíčku jsem si z krabičky na nočním stolku vytáhla fotku. Jedinou fotku, kterou jsem nezničila, poslední hmotnou vzpomínku.

Z pohledu Freda
Ona si to ani neuvědomila, ale svými slovy mě zasáhla. V tu chvíli kdy mě políbila mi dala naději, že si vzpomněla. Ona je první dívka, po které nechci jen jednu věc. První člověk kromě Lea a Blakea, na kterém mi... záleží a kromě Angie i jediná dívka.
A nepamatuje si tu noc, kdy neexistovalo nic jiného, než mi dva, kdy mi prozradila nejedno tajemství, kdy mi ležela na hrudi a vyprávěla útržky ze svého života. Nikdy jsem nic nechtěl víc, než aby se ta noc opakovala. Abych ještě jednou viděl její úsměv, upřímný a veselý, slyšel její smích, zněl jako zvonkohra. Chtěl jsem znovu vidět všechny její tetování, která brázdila její sněhově bílou pokožku, cítil její rty, její ruce v mých vlasech, naše propletené nohy, mohl prsty projíždět její vlasy a poslouchat její hlas, který mi šeptal do ucha slova, která jsem od nikoho už dlouho neslyšel.

Možná jsem byl sentimentální, ale jen při myšlence na ni, jakoby se něco uvnitř mě pohnulo, ať už jsem chtěl nebo ne, tak mě změnila, donutila mě toužit po tom, aby to cítila stejně jako já. Bylo to jako droga, jednou jsem ji okusil a chci ji znovu, potřebuji další dávku.

Něco ve mě mi říkalo, že možná můžu vyplnit slib, který jsem složil.
Ale zbytek nad tím mávl rukou s vědomím, že je to nemožné.