Vsadíš se?

Jeptiška, která vypadá jako růžový dort po výbuchu

Z pohledu Biancy

Bylo mi celkem jedno, že jsem měla na tílku i na šortkách omáčku a špagety ve vlasech. Hlavní je, že jsem se nenechala úplně ztrapnit, ve výsledku on prohrál. A to mi stačilo ke spokojenosti, sice jsem byla bez večeře ale stálo to za ty pobavené pohledy ostatních včetně vedoucích, nikdo toho debila asi moc neztrapňoval. Jojo, měl by si začít zvykat.

,,Panebože Bianco! To bylo... Hustý!" Jau, teď jsem asi ohluchla.

,,Jo to bylo! Tahle to Fredovi ještě nikdo nikdy nenatřel!" přidala se Charlie k nadšené Ember a já se radši nedívala, jak se tváří jeptiška. 

,,Ale asi budeš mít hlad, poprosila jsem kuchařku, aby mi dala talíř navíc" mrkla na mě Charlie a já se na ní vděčně usmála, když mi podala talíř s nevábně vypadající večeří. S pocitem vítězství jsem se dala do jídla a nevšimla jsem si, zabijáckého pohledu, který mi provrtával záda...

,,Já nevím co si mám vzít na sebe?!" Jo, takhle vyšilovala jeptiška, když jsme se vrátily z večeře a měly jsme jen dvacet minut, abychom se dostavily do nějakého "Doupěte".

,,Není snad jedno co budeš mít na sobě? Je to jen nějaká blbá porada" protočila jsem nad ní oči a zároveň si přetahovala čisté tílko přes hlavu.

,,Mě to jedno není, já chci narozdíl od někoho vypadat dobře" zle se na mě podívala Lott. Nechápu co měla proti mému oblečení. Měla jsem na sobě další černé tílko z mojí sbírky, ale tohle mělo přes celé záda nakreslený zdvižený prostředníček. Doplňovaly to obyčejné džínové šortky, které toho odhalovaly... Víc než bylo podle jeptišky slušné. Na nohou jsem měla obyčejné černé žabky a vlasy spletené do ledabylého copu, který mi ležel na pravém rameni. Ani malování nebylo tak výrazné, jen obyčejné linky a světlejší odstín červené rtěnky, pro mě naprosto lehké malování. Naprosto normální.

,,Já ale nechci narozdíl od někoho vypadat jako něco mezi jeptiškou a frigidním růžovým dortem" odfrkla jsem si a Lott se zatvářila uraženě, když jsem ji v tom růžovém volánkovém tílku přirovnala k dortu. A ještě navíc frigidnímu. Ember s Charlie nás jen pozorovaly s pobaveným výrazem a radši to nekomentovaly.

,,Radši pojďte, máme málo času a chci sehnat dobrý místa na sednutí" přerušila trapné ticho Charlie já jsem jí poslechla, stejně jsem neměla co dělat a navíc, sama na to místo netrefím. S Charlie v čele jsme se vydaly napříč táborem podél chatek. Prošly jsme kolem jídelny, budovy o které mi Ember řekla, že jsou koupelny. Zašly jsme na kraj lesa, kde jsme se zastavily a já bylo zmatená. Nikde nebyla žádná budova do které bychom mohly jít. A ještě víc mě zmátlo, když se holky vydaly ke křoví, které odhrnuly a objevily se tak padací dveře. S úžasem jsem na to zírala, tohle bylo tajná skrýš na kterou bych fakt nikdy nepřišla. Charlie otevřela padací dveře a vlezla do země. Ember s Lott jí následovaly a já tam jako poslední taky opatrně vlezla.

Musela jsem z výšky asi dvou metrů slézt po žebříku dolů do dlouhé chodby osvětlené pochodněmi. Na rukou mi naběhla husí kůže a já následovala holky tajemnou chodbou. Zastavily se u velkých železných dveří, které otevřely stisknutím tlačítka v levém dolním rohu dveří. 

Žasla jsem nad tím, co jsem viděla. Za dveřmi byla velká místnost do které by se vešlo snad i dvě stě lidí, kdyby bylo třeba. V zadní části byla hromada polštářů a žíněnek na sezení a část z nich už byla na zemi a seděli na nich ostatní. Celá místnost byla osvětlená taky pochodněmi jako chodba, měla na mě i stejně zvláštní dojem. 

,,Pojď Bianco, za chvíli na nás nezbudou polštáře" vytrhl mě hlas Ember z prohlížení místnosti a já se probrala z transu.

,,Jak tohle místo postavili?" zeptala jsem se Ember a nesla s ní přitom žíněnku. 

,,Tohle byl původně protibombový úkryt za války. Když ale válka skončila, tak se na něj zapomnělo a nikdo se o něj nestaral. Pak ale Patův táta koupil pozemek, který zahrnoval i tenhle bunkr a když to tady upravoval aby tady mohl udělat tábor tak tohle místo našel. Byl nadšený a hned se pustil do opravy. A když otevřel svůj tábor tak z bunkru udělal klubovny, které všichni říkáme Doupě" vysvětlila mi Ember a posadila se na žíněnku. Sedla jsem si vedle ní a pořád se rozhlížela po místnosti, nedokázala jsem s tím přestat. 

,,TY KRÁVO! PROČ MI TEĎ PŘIŠLO POTVRZENÍ O PRÁCI V GAY KLUBU?!" zařval něčí hlas a já se zeširoka usmála. Takže jim došla jeho fotka.¨

Čtyři nula pro Biancu.