Kuřátka!

30.6K 2.2K 182
                                    

Z pohledu Biancy

Bylo mi naprosto u prdele, že mám rudou ránu na čele.
Bylo mi naprosto u prdele, že jsem z neznámýho důvodu omdlela.
Bylo mi naprosto u prdele, že mě tu někdo asi chce zabít.

Ale to, že tam byl i ten kretén mi u prdele nebylo.
Co tam kurva dělal?! Neměl tam vůbec bejt, jeho už ve svý přítomnosti nikdy nechci být, je to ten nejarogantnější, nejegoističtější, nejstupidnější, nejotravnější idiot, který se kdy narodil. Myslela jsem si, že ho nenávidím na maximální možnou možnost, ale očividně jsem se mýlila, můžu ho nesnášet ještě víc. 

,,Hej Bianco, zpomal a vůbec, měla jsi zůstat na marodce" hučela do mě Charlie. Smůla, její rady jsem naprosto ignorovala. 

,,Bianco! Sakra poslouchej mě, před chvílí jsi ještě ležela v bezvědomí na marodce a teď prostě chceš jen tak odejít a dělat jako by nic?!" zvýšila hlas a já se zastavila.

,,Ano, to přesně chci udělat. A taky zničit toho idiota" odpověděla jsem jí se vší vážností a zase se dala do kroku. To už ji díkybohu umlčelo a já mohla zbytek cesty na chatku plánovat, jak ho smetu z povrchu zemského. 

.....

,,Co se ti proboha stalo Bianco? Vypadáš jako postava z Walking dead!" zděsila se Lott, hned co jsme přišli do chatky a měla na sobě sukni až ke kotníkům, módní zločin.

,,A ty jako jeptiška z porna" kysele jsem se na ní usmála a litovala toho, že jsem matku nezabila, když řekla, že jedu na letní tábor. Lott se na mě dotčeně podívala a nasraně vydupala z chatky, nezapomněla za sebou silně prásknout dveřmi. Ušklíbla jsem se a natáhla na tu prťavou postel, která byla asi tak pohodlná jako péro z gauče zaražený v prdeli. 

,,Uklidni se Bianco jasný? Lott se asi jen tak neukáže, Ember zmizela nevím kam, takže pro sebe máme celý odpoledne s částí dopoledne. A já se chci bavit" drkla do mě Charlie a postel se prohnula pod její váhou. 

,,Bavit? Počítá se jako zábava i vražda?"

....

Měním názor na Charlie. Je to ten nejúžasnější člověk, kterýho jsem kdy poznala a kdybych věřila na lásku, tak bych si ji vzala. Je to zločineckej, zlomysnej génius, který má úžasný smysl pro humor. Takže vlastně moje spřízněná duše, nebo dcera z alternativního vesmíru. 

,,Měl by tu být do pěti minut" zašeptala mi do ucha a já kývla, snad přijde brzo, protože klučičí záchody páchnou hůř jak kadibudka na nějakým koncertě. 

,,Má dobrou trefu kámo, jen škoda že ho nezlomila" ozval se blízký hlas a já se klíčovou dírkou podívala ven. Byl tam král všech idiotů s Leem a stáli u pisoárů, přesně podle plánu. Mlčky jsem Charlie naznačila, že je čas a ona přikývla. Vzala do ruku nůž a přeřízla už nařízlý trubky. Trvalo jen pár vteřin, než pisoáry naproti nám skoro vybuchly a z obou byli mokrý slepice. Musela jsem si zacpat pusu, abych se nesmála tomu, že ten kretén ječí jedno sprostý slovo za druhým a Leo zní stejně hystericky jako třináctiletá holka, po smrti Biebera. 

Nastala fáze dvě a já si přes hlavu přetáhla masku Freddyho Kruegera, kterou měla Charlie z nějakého nevysvětlitelného důvodu v kufru. Vzala jsem do balónky naplněné kečupem, hořčicí a Charlie v masce Jasona Voorheese pytel s peřím. Vyběhly jsme z kabinky, stáli už mimo vodní proud a já po nich začala házet balónky. Ječeli jak k smrti vyděšená mokrá kuřata, tak totiž taky vypadali, měli peří naprosto všude. Nádherný pohled. 

Se smíchem jsme zmizely a odběhly za roh, abychom si mohly sundat masky. Vyšlo to přesně na čas, právě teď je nástup na oběd a oni nemají žádnou šanci, aby se stihli převlíct a umýt, takže na oběd půjdou jako dvě kuřátka. 

.....

Celá napjatá jsem seděla u stolu a ignorovala nasrané pohledy, který po mě jeptiška házela. Čekala jsem, až se tu objeví ty dvě slepice a já budu moct umřít smíchy. 

Jídelnou se začalo ozývat prve tiché hihotání, pak tlumený smích, hlasitý smích, chrochtání smíchy a padání z lavic. Fred nasraně dupal ke svýmu stolu a přitom plival z huby peří, Leo se usmíval a mával jako pitomá modelka, dokonce měl i kabelku. Se škodolibým úsměvem jsem si s Charlie plácla a tiše se smála svému mistrovskému dílu. Já věděla, že se mi ty hodiny abstraktního umění ještě budou hodit.

Vsadíš se?Kde žijí příběhy. Začni objevovat