Vsadíš se?

Někdo asi neumí správně vyjádřit vděčnost

Už jste někdy viděli asi sedmnáctiletého kluka, který je nasraný k nepříčetnosti, na tváři má ještě šmouhy od líčení, které si nestihl smýt a pohledem, ze kterého by i Voldemort utekl? Pokud ano, tak si asi dokážete představit, jak teď Fred vypadal.

,,Náhodou, měl by jsi mi spíš poděkovat" uculila jsem se na něj a nevinně na něj zamrkala. Ten debil stál kousek ode mě, normálně šedé oči teď byly temně černé a plály hněvem, kdyby pohledy uměly zabíjet, tak jsem už minimálně desetkrát mrtvá.

,,Přísahám, že tě zabiju" zasyčel na mě ten debil a mě připomínal býka, velmi nasraného býka. 

,,To klidně zkus, ale nejprve by jsi si měl koupit nějaké hadříky do práce, je mi líto ale myslím, že Ember bude chtít svojí sukni zpátky" Jo, teď jsem býkovy zamávala červeným praporem před obličejem.

Přimáčkl mě ke zdi bunkru a nebral přitom ohledy na moje kosti. Naprosto jsem ztuhla strachem a vsadím se, že v mých očích byl vepsaný strach. Ale i přes to, že jsem byla vyklepaná jako ratlík, tak jsem se mu zpříma dívala do očí. Sice to možná bylo tím, že jsem byla tak ztuhlá strachem, že jsem se ani nedokázala podívat jinam, ale to je jedno.

,,Poslouchej mě ty krávo. Pokud mě budeš dál takhle srát, tak z toho nevyjdeš jako vítěz. Spíš budeš ráda, když z toho vyjdeš celá. Rozumíme si?!" Celá jsem se roztřásla, nohy jsem měla jako z rosolu a kdyby mi ten blb pevně nesvíral zápěstí, tak bych spadla na zem. Pohledem jsem ale stále neuhýbala, i když mě to stálo veškerou mojí vůli.

,,Pusť mě" To bylo to jediné co jsem zvládla říct a byla jsem ráda, že se mi netřásl hlas. S ním to ale ani nehnulo, síla kterou působil na moje zápěstí se naopak ještě zvětšila.

,,Ihned mě pusť" Zase jsem se setkala s naprostou ignorací, jeho upřený pohled začal být čím dál tím víc nepříjemný. Poprvé od té události jsem se opravdu bála a musela jsem rychle zamrkat, abych zahnala slzy, před všemi tady, nesmím ukázat svojí slabou stránku.

,,Do prdele! Kdo tam dal toho blbýho medvěda?! Jau, moje nožička!" Všichni včetně Freda se otočili směrem, odkud ten hlas vycházel a já si oddechla. Vykroutila jsem se Fredovi a nenápadně zmizela zpět k Ember, která byla na jiné straně místnosti. Všichni se smáli Leovi, který zakopl o plyšovou hračku nějakého malého kluka s vypadlým předním zubem. Sice nechápu, jak ten plyšák mohl ublížit jeho "nožičce", ale radši jsem to neřešila. Ještě pořád jsem byla otřesená a celé tělo jsem měla ztuhlé, obličej jsem si schovala pod vlasy a chtěla jsem zmizet. 

,,Nazdar děcka! Vidím, že jste tady snad všichni takže můžeme začít. Jak už všichni víte, já jsem Pat a moje kolegy taky už všichni znáte. A ode dneška začíná tábor, který bude trvat přesně 17 dní. Ano, vím že normálně je to jen 14, ale protože je tohle třicáté výročí, tak jsme se rozhodli ho prodloužit a taky tu bude několik nových věcích. Já osobně jsem tady chtěl mluvit o důležitých a zajímavých věcech, jako jsou pravidla, večerky, rozpis služeb a tak dále, ale protože jsem byl přehlasován, tak to přeskočíme a kdyby vás něco zajímalo, tak se mě můžete kdykoliv zeptat. No a to znamená, že teď vyhlásíme letošní kapitány týmů a po té bude na řadě typická hra: Zjisti jaké je téma tábora! Myslím, že název mluví za všechno. A teď předám tady Cassie tajnou obálku, ve které jsou jména kapitánů. Cassie, máš slovo" skončil ten přednes Pat a podal staře vypadající obálku do rukou Cass. 

V místnosti bylo naprosté ticho, všichni čekali jen na to, kdy Cass otevře obálku a oni se dozví ty jména. Cass otevřela obálku a vytáhla z ní kus zažloutlého papíru z ohořelými rohy.

,,Kapitáni týmů se vždycky volí podle svých zásluh, ale také podle oblíbenosti. Může to být malá holčička, které je osm let, ale i sedmnáctiletý parchant" když tohle Cass říkala, tak se 'nenápadně' dívala na Freda, Lea a ještě jednoho pro mě neznámého kluka.

,,A ty jména jsou...." dramaticky se odmlčela Cass a dokonce i já jsem byla zvědavá, kdo to bude.

,,Grace Underwoodová" Ke Cass přišla asi třináctiletá holka s brýlemi, za kterýma schovávala šedomodré oči a medově blond vlasy měla stažené do culíku. Na třináctiletou holku, ale vypadala, že je mnohem chytřejší než já a Pytágorovu větu uměla už ve třech letech.

,,Leo Prescott" Tohle jméno řekla Cass s povzdechem a hned k ní běžel Leo s nadšeným výrazem na tváři a vypadalo to, že ho už nožička moc nebolí.

,,Mandy Greyová" Cass se neveřícně dívala na papír, jako by nemohla uvěřit tomu, že kapitánka bude zrovna tahle holka, ale nekomentovala to. Směrem k ní šla holka, která by mohla dělat reklamu na plastiku. Měla platinově blond vlasy, které doplňovaly modré oči asi s pěticentimetrovými řasami, sytě růžovou rtěnkou. Na sobě měla světle růžové šaty s bílými puntíky a na víc jak pěticentimetrových podpatcích si to vykračovala ke Cass. Vypadá to, že jedna Barbie utekla z továrny.

,,Fred Stark" Řekla Cass a uklidila papír. Nechápala jsem, jak někdo mohl zvolit jeho. Vždyť je to arogantní debil!

,,A teď každému kapitánovi dán papír se jmény členů jeho týmu" řekla Cass a následně to udělala. 

,,Až bude celý tým, tak se rozdělíte v týmu po dvou a budete hledat v lese krabičku vaší barvy, ve které je nápověda aby jste zjistili, o jaké téma se bude jednat tentokrát. Hodně štěstí" S těmito slovy Cass odešla stejně jako všichni dospělí a nechali nás tady. Kapitáni začali nahlas vykřikovat jména lidí a každý se snažil zjistit, kam patří. Mě to bylo celkem fuk, dál jsem seděla na zadku a dívala se do stěny.

,,Bianco, pojď jsme spolu" To ke mě mluvila Ember, jediný člověk který mi tak moc nelezl na nervy. Vstala jsem a Ember mě táhla dopředu ke kapitánům a za pár vteřin jsem už stála spolu s několika dalšími lidmi. Byla jsem s Ember, takže jsem byla celkem spokojená. Tedy do té doby, než jsem zjistila, kterej debil je kapitánem. 

,,Vítej v červeném týmu krávo"