Vsadíš se?

Rezavá střecha, vlhký sklep

Asi jsem podcenila Fredovi vražedné schopnosti, protože za deset minut byl zpátky společně s Leem, který měl k mému velkému zklamání všechny orgány, kosti a ani ke kastraci nedošlo. Místo toho se usmíval jako debil, i když ho Fred držel za triko.

„Neříkal jsem ti náhodou, ať držíš hubu?!" okřikl ho Fred a s naštvaným výrazem ho pustil. Opravdu zuřil, ale nevěděla jsem, pokud kvůli tomu, že nechtěl být středem pozornosti, nebo nechtěl být se mnou před ostatními spojovaný.

„Já jim ale opravdu nic přímo neřekl. Na chatku Charlie se totiž vrátily holky, takže měly blbý kecy a chtěly vědět, co tak dělám. A aby Charlie neprošla policejním výslechem, tak jsem hrál ožralýho a řekl, že jste naší chatku obsadili vy dva. A ony tam samozřejmě musely jít, takže vás tam našly, jako dvě hrdličky. Já jsem jim jen potvrdil, že tam Bianca byla z vlastní vůle, jinak bys asi prošel dost nepříjemnou kastrací. A teprve ony to všem řekly, já byl pouze jako svědek" bránil se Leo, ale nevypadalo to, že by to Freda nějak extra obměkčilo. Jen ho naštvaně pustil a sedl si vedle mě zpátky na postel.

„Počkej, co jsi dělal na chatce Charlie?!" zeptala jsem se ho, ale místo odpovědi na mě jen významně mrkl a já jsem už na odpovědi radši dál netrvala.

„To je v prdeli. Chtěl jsem, aby tyhle dva poslední dny proběhly v klidu, ale teď nebudu moc skoro ani vylízt z chatky, protože všude bude někdo se stupidními otázkami a pokud se to dozvěděla Mandy, což se určitě dozvěděla, tak je to úplně v prdeli" zanaříkal Fred a svalil se na postel. A měl pravdu, pokud se chci vyhnout otravným dotazům, na které bych stejně nedokázala odpovědět, tak nebudu moc ani jít ven. A Mandy... To bych si rovnou mohla jít kopat hrob, protože mě svými umělými nehty podřízne jako Wolverine.

„Nemyslím, že ti bude zrovna vadit zůstat tady celý den, dneska večer na diskotéce a zítra na pouti by to sice mohlo být horší, ale to je vedlejší" zašklebil se Blake, který se jako moc hlučný duch zjevil vevnitř. Fred po něm jen hodil naštvaný pohled a položil si hlavu na mojí nohu.

„A jak to vypadá venku?" zeptala jsem se ho a snažila se ignorovat Fredovu hlavu na mém stehně, jinak bych zrudla a do toho jsem odolávala pokušení mu prohrábnout vlasy.

„Mám dvě dobré a dvě špatné zprávy. Ty dobré jsou, že je slunečno a bezvětří a tank Mandy je mimo dohled. A ty horší, že jste hlavním tématem všech drbů a většina lidí se vsází, pokud jste spolu spali nebo nespali. Jinak je to celkem v pohodě" To už jsem se zoufale svalila do postele i já.

„Ale berte to pozitivně, mladší holky z vás dělají romantickej ideál" zašklebil se Blake a plácl si se zubícím se Leem.

„Jak moc by ti vadilo zůstat celý den tady?" zasténal Fred vedle mě a se zoufalým úsměvem se na mě podíval.

„Možná tě to překvapí, ale nebude mi to vadit" zasmála jsem se a lehla si k němu čelem. Usmál se na mě, vypadal zatraceně dobře, když byl ještě lehce rozespalý, měl rozházené vlasy víc jak obvykle, rozespale se na mě díval očima barvy roztaveného železa a jeho úsměv... Byl jednoduše sladký, ale ještě sladší byl polibek, který mi o pár vteřin později věnoval. Jedna jeho ruka mě k němu tiskla ještě blíž a palcem té druhé jezdil po mé tváři, já měla své prsty zas zamotány v jeho vlasech a přitahovala si ho blíž. Celým tělem mi projíždělo mravenčení a v břiše lítali pověstní motýlci, bylo to jako vystřižené z klasické romantické sračky, kterými jsem tak opovrhovala.

„Ehm nechtěl bych vás znovu rušit, ale nemohli byste trochu zvolnit? Normálně bych proti péčku nic neměl, ale jsou věci, které vidět opravdu vidět nemusím, ego jsi mi v tomhle ohledu srazil už dost, že ano Fredíku?" odkašlal si Leo a já se od Freda odtáhla.