Vsadíš se?

,,Modrá"

Z pohledu Biancy
Uběhl jeden den. Zbývalo necelých pět.

Za ten jeden den se hodně změnilo.
Ještě ten večer, kdy jsem se rozhodla mu svěřit pravdu, přišla Susan, dala mi prášek a pustila mě na chatku. On šel se mnou.
Uložil mě do postele a seděl na jejím kraji do té doby, než jsem usnula.
Ráno seděl na tom samém místě, jen s rozdílem, že měl zavřené oči, pootevřené rty a slinu na bradě. Probudil se hned, co jsem se jen pohnula, byl jako hlídací pes. Doprovodil mě na snídani až ke stolu, všichni se na nás dva překvapeně dívali a bylo vidět, že překypovali touhou vědět, co se děje.
Když odešel ke svému stolu, tak se mě hned Charlie začala vyptávat, co se stalo a já jsem jí zkrácenou verzi toho, co se stalo. Byla v šoku, stejně jako Ember a Lott, začaly mě litovat a utěšovat. Já je ani moc nevnímala, moji pozornost si získaly šedé oči, které mě přes celou jídelnu upřeně sledovaly.

Dopoledne byla nějaká hra. Bylo to jako televizní soutěž, měli jsme si vybrat otázku a pak odpovědět. Vyhrál Havraspár, my jsme byli druzí, po nás Leo a poslední naštvaná Mandy, která po mě celou dobu házela nenávistné pohledy, kvůli ruce, která mi objímala ramena.

Na obědě jsem už pomalu začínala být plně při smyslech, dokonce jsem si zapamatovala, že Charlie musí doma koupit nový obojek pro psa a Lott sehnat mámě dárek k svátku.

Teď bylo odpoledne, slunce dominovalo modré obloze a já se cítila jako na fritovací pánvi, bylo téměř čtyřicet stupňů.
To byl taky jediný důvod, proč jsem souhlasila a nechala se holkama vytáhnout k jezeru, kde byl celý tábor.

,,Bianco zapni mi prosím tu podprsenku!" zavolala na mě Chelsie, která byla pořád stejně veselá a chovala se, jako by se nic nestalo. Za to, jsem jí byla neskutečně vděčná. V rychlosti jsem jí zapnula plavky a sama si ty svoje oblíkla. I když jsem už s holkama nebyla na chatce, tak jsem je pořád vídala tak často, že to ani nevadilo. Jejich pozitivní energie a veselost mě uklidňovali a... Ani jsem se necítila nijak otřeseně, a to bych měla.

U jezera bylo narváno. Skoro třicet lidí bylo ve vodě a zbylých dvacet se opalovalo. Stěží jsme našly místo, co nejdál od malých prcků a od velkých idiotů. Charlie si jen na zem hodila ručník a hned běžela do vody, Chelsie stejně rychle běžela k Bradovi, Lott si nasadila sluneční brýle a ve svých maximálně zahalujících plavkách se šla opalovat a Ember se šla taky zchladit do vody.

Mě se do tý ledový kaluže vůbec nechtělo, ale asi stejně nadšená jsem byla z vyhlídky, že zůstanu sama a Lott. Povzdechla jsem si a neochotně se rozešla do vody.
Stačilo mi tam namočit jen prst a už jsem se i přes vedro klepala zimou a ujistila se, že mi prst neupadl.

,,Až tam vlezeš, tak si zvykneš, není to tak ledový" promluvil na mě hluboký hlas a já nadskočila. Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do tváře. Měl mokré vlasy a usmíval se takovým tím upřímně veselým způsobem. Nevěděla jsem, pokud mám odejít nebo zůstat a dál na něj zírat.

,,Ne, že bych ti nevěřila, ale nebudu riskovat omrzliny" konečně jsem něco řekla a nejistě jsem se pokusila usmát, ve výsledku to muselo vypadat jako výraz šakala v posmrtné křeči. Jemu ale v tu chvíli očividně svítilo slunce do očí, protože nezdrhal ani se na mě vydešeně nedíval. Popravdě se pořád usmíval a kdybych hypoteticky byla nějaká jiná holka, tak bych se z jeho usměvu roztékala jako máslo na pánvi. Ale jen hypoteticky.

,,Ale noták, ta voda opravdu není tak studená, určitě v ní nezmrzneš na rampouch" zasmál se a odhalil tak bílé zuby, které by se přesně hodily do těch stupidních reklam na zubní pasty, které doporučuje devět z desíti zubařů.