Vsadíš se?

,,Byl jsi někdy zamilovaný?"

Z pohledu Freda
Nevím, proč to tak bolelo.

Proč mě její slova tolik zasáhla? Proč mi nějaký pocit zabraňuje na to zapomenout, jít se ožrat a doufat, že se najde taková kráva, co se se mnou vyspí.
Proč jsem chtěl jen ji?

,,Ještě jedno prosím" houkl jsem na barmanku a podal ji prázdnou sklenici. Bezeslova ji vzala a nalila mi další, ani nevím pokud to bylo pivo, vodka nebo něco jinýho. Prostě jsem potřeboval zapomenout na to, jak moc blbě jsem se cítil.

Když mě vyhnala ven, šel jsem do lesa na to samé místo, kde jsem ji poprvé a asi dost možná naposled políbil. To místo se mi zdálo ještě kouzelnější než předtím a právě proto jsem musel vypadnout. Skončil jsem u toho stromu, kde mě svázala a ještě předtím políbila, aby mě vlákala do pasti. Z bláta do louže.
Oběd jsem taky vynechal, znova jsem se šel projít, tentokrát do města, stejně si nikdo nevšiml toho, že jsem zmizel. Koupil jsem si nový cigarety, bílou čokoládu s karamelem a v jedný kavárně si dal předražený kafe.

Teď jsem seděl v baru kousek od tábora, lámal si čokoládu na kousky a upíjel ze sklenice palčivou tekutinu.

,,Další" ochraptěle jsem řekl a dopil poslední kapku.

,,Páni, tohle je už asi sedmá tolik toho vypila jen za holka co tu byla předtím" hvízdla barmanka a znovu mi naplnila sklenici.

,,Jaká holka?" vyhrkl jsem, aniž bych nad tím přemýšlel.

,,Byla celkem mladá asi šestnáct sedmnáct" neurčitě pokrčila rameny a utírala čisté sklenice.

,,A nevíte co říkala, kam šla a jak pořádně vypadala?" naléhal jsem na ni, mohla to být ona.

,,No nevím, úplně si nevzpomínám" natáhla větu a mě bylo jasné co chce. Položil jsem na bar pětidolarovku, kterou rychle shrábla.

,,Byla dost zoufalá, lila to do sebe jako starej ožrala. Byla malá, červený vlasy" řekla potom co si peníze zastrčila do kapsy. Položil jsem na stůl další bankovku.

,,Než odešla mumlala něco o růžovým slonovi, kterýho musí najít a vodě. Zmizela těsně předtím, než jsi sem přišel" ochotně sdělila a spokojeně si uklidila peníze. Její slova mi stačila k tomu, abych na stůl hodil nějaký peníze za pití a rozběhl se ven. Musela jít k tomu jezírku, to bude o místo.

Byla už tma a já stěží viděl na cestu, procento alkoholu v mé krvi, které nebylo zrovna nízký tomu nepomáhalo. Přesto jsem ale dorazil k tomu místu. Tentokrát měsíční světlo nedopadalo na hladinu vody, ale i přes chabé osvětlení jsem ji viděl.

Seděla na břehu a nohy si máčela ve vodě. Pobrukovala si nějakou dětskou říkanku a roztomile vrtěla hlavou, mezitím co si pletla copy. Pořád na sobě měla to triko co jí tak dokonale obepínalo prsa a tu sukni, která jí odhalovala skoro celý dokonalý nohy.
Rozešel jsem se k ní, těsně u břehu jsem si sundal boty s ponožkami a sedl si stejně jako ona.

,,Zavážeš mi ho prosím?" poprosila mě a podala mi gumičku. Kývl jsem a upevnil jí roztomilý copánek stejně, jako po chvíli ten druhý. Oba jsme byli opilí, zmatení z ranní události.

,,Našel jsi mě" konstatovala a zaujatě si prohlížela svos černě nalakované nehty na nohou.

,,Jo. A našla jsi ty slona?" zeptal jsem se a zaujatě pozoroval její černě nalakované nehty na rukou.

,,Jo. Ale odešel, našel si fialovou žirafu a šel s ní. Nechtěl být sám víš, tu žirafu sice neměl rád, ona neměla ráda jeho, ale nechtěli být sami. Možná se naučí mít rádi. Ale nechci být sama, to vím"