Vsadíš se?

Sázka

Hned po skončení oběda jsem se obávala, co bude program dnešního odpoledne, ale naštěstí pro mě nebude žádná pitomá táborová hra, celý odpoledne mám volný a hodlala jsem ho strávit se sluchátky v uších a nejlépe i cigaretou v puse. No ale to by nemohla být Ember, kdyby moje dokonalé plány nezhatila. 

,,Když máme volné odpoledne, tak bychom mohly zajít k jezeru, co na to říkáte?" navrhla a až moc sladce se usmála. Ne, k žádný vodě nepůjdu a budu hezky sedět v tý zatuchlý chatce a ničit si uši hlasitou hudbou a plíce cigaretou. 

,,Já bych šla, bude zábava" zazubila se Charlie a radostně poskočila. Lott taky kývla na souhlas a lehce se pousmála, jeptišky se přece pořádně nesmějí a vůbec neskáčou. 

,,Co ty Bí, pojď taky, bude legrace" lákala mě Ember. Zakroutila jsem hlavou, ne nikam nejdu.

,,Noták Bianco, pojď prosím" škemrala Charlie, ale já dál vytrvale vrtěla hlavou i když do mě hučely jedna přes druhou jak je to skvělý nápad. 

,,Když půjdu tak už konečně zmlknete?!" vzdala jsem to nakonec. Charlie vypískla radostí a už mě táhla do chatky pro plavky, mezitím co jsem se já v duchu loučila s rakovinou plic.

Kvůli Charlie, která byla nadšená jako malé dítě o Vánocích jsme musely hrozně hnát, protože chtěla být co nejdřív ve vodě, a vsadím se, že kvůli tomu by mě nechala jít i bez těch plavek. 

,,Ježiší Bianco, pospěš si!" netrpělivě na mě volala Charlie, která přešlapovala před chatkou i s až moc barevnýma plavkami, které byly podobné těm, které měly na sobě Ember a Lott. Otráveně jsem si povzdechla, svázala si vlasy do drdolu a s ručníkem přes rameno vyšla v obyčejných černých plavkách ven. Nestihla jsem si ani na oči nasadit sluneční brýle a Charlie mě popadla za ruku a běžela se mnou k jezeru, jako by měla raketu v prdeli.

,,Kdo bude poslední ve vodě uklízí chatku!" vypískla kousek od vody a stihla na mě jen hodit ručník, než skočila. Ember a Lott jí ve chvíli následovaly, nechápu jak tam mohly jen tak skočit. Já jsem byla mnohem zodpovědnější a zkoumavě tu vodu pozorovala, určitě je hrozně ledová a co když v ní žije nějaká masožravá příšera? 

,,Co ještě děláš na suchu Bianco?! Pojď do vody!" křičela na mě Charlie a odhrnula si mokré vlasy z tváře. Opatrně jsem se tedy přiblížila k tý obrovský kaluži a pomalu tam strčila palec od nohy.

,,Ses posrala ne?! Vždyť je to ledový, ještě budu mít omrzliny!" zaječela jsem a modlila se, abych fakt ty omrzliny neměla.

,,Panebože neblbni! Je konec července Bianco a ta voda má minimálně 26 stupňů!" Charlie by si asi měla sehnat doučovaní z matiky, protože ta voda má mínus dvacet šest stupňů! 

,,Ne, ne a ne, já si tu hezky lehnu a až budete mít omrzliny a budou vám odpadávat končetiny tak za mnou nechoďte!" zakřičela jsem se na ně a chtěla se vzdálit od toho kapalného mrazáku. Nestihla jsem se ale ani otočit, protože do mých zad narazily dvě dlaně a shodily mě do hlubin vody. 

Celé tělo mi ztuhlo, nedokázala jsem hnout ani prstem. Mé tělo pomalu klesalo k bahnitému dnu jezera a já se snažila v plicích udržet co nejvíc vzduchu. Nestačilo to, přestávala jsem vidět a usínala jsem...

....

,,Rychleji, má to být sto stlačení za minutu!"

,,Já se kurva snažím!"

,,Tak se snaž víc, vždyť umře!"

,,Já se kurva snažím!!!" 

,,To nestačí, začni s dýchaním úst do úst!" 

Jako první jsem si uvědomila tvrdou zem, na které jsem byla položená. Potom matné hlasy, které jsem nedokázala určit, ale něco na sebe křičely. Pak ruce, které rychle stlačovaly můj hrudník. A jako poslední rty, které mi do plic dodávaly vzduch. 

Prudce jsem se vymrštila do sedu a začala kolem sebe kašlat vodu, a to že jí bylo dost. 

,,Probrala se" slyšela jsem úlevný hlas a něčí ruce mě podepřely. Přestala jsem kašlat vodu a zamrkala, snažila jsem se zaostřit na jednotlivé obličeje, které se nade mnou skláněly. A když jsem viděla zřetelně, tak mnou proběhl neuvěřitelný hněv, který jsem celý vložila do své pravé dlaně.

,,Doprdele proč jsi mě kurva praštila?! Zachránil jsem ti život ty krávo!" zaječel na mě ten idiot a mnul si tvář, na který se hezky rýsoval obtisk mojí ruky.

,,Jo ale před tím jsi mě málem zabil!" taky jsem na něj zaječela a nasraně se na něj dívala.

,,Jak to kurva myslíš?!"

,,Vždyť jsi na mě poslal vosy a před chvíli jsi mě shodil to tý vody!" zakřičela jsem na něj, on tady někoho málem dvakrát zabije a dělá, jakoby nic.

,,To s těma vosami je pravda, ale já tě do tý podělaný vody nestrčil!" Zarazila jsem se, ale trvalo to jen vteřinku, samozřejmě, že mě tam strčil on.

,,Myslíš, že ti to budu věřit?" pohrdavě jsem si odfrkla.

,,Kdybych tě chtěl zabít, tak bych tě asi neoživoval ne?!" Sakra, na tom něco je...

,,Vím já, co se děje v tvý mysli naprostýho psychopata?! Je to klidně možný, blbej si na to dost!" 

,,To odvoláš ty malá mrcho nebo..."

,,Nebo co?" Zavládlo ticho, všichni čekali na jeho odpověď.

,,Co kdybychom se uklidnili jo? Mám nápad, který by mohl předejít smrti jednoho z vás a doživotí ve vězení pro toho druhého" přerušil ticho Leo, ani jsem si nevšimla, že tu je ale mohlo mi to dojít, kde je jeden debil musí být i ten druhej.

,,Leo, nemyslím si že něco takového existuje, tahle kráva mě tady právě nařkla z pokusu o vraždu" odfrkl si ten debil a hodil po mě nasranej pohled, kterej jsem mu oplatila.

,,Ale buď chvíli zticha Fredíku. Co kdyby jste se hmmm... Jak to říct.... Sázeli? Jo uzavírali sázky, to by mohlo zklidnit vaši touhu po tom, zabít toho druhého, místo bolestivé smrti by jste ho jednoduše ztrapnili?" To, to opravdu není tak špatná nápad, přeci jen je lepší ho ztrapnit, než si ušpinit oblečení od krve a vyhodit všechny peníze za bombu. 

,,To není zas tak špatný nápad" neochotně přiznal ten debil a já velice nerada přikývla.

,,Takže to je, Leo zase všechno vyřešil, co dodat, jsem holt geniální" zazubil se Leo, byl nadšenej, že něco vymyslel a nebyl to opravdu špatný nápad, i když se mi příčí, že souhlasím s takovým debilem, který se mě pokusil zabít. 

,,Takže první sázku vymyslím já, co na to říkáte?" navrhl Leo a oba jsme hodně pomalu přikývli.

,,Kdo bude mít na večeři nedivnější oblečení vyhrává, ten který prohraje bude jeden celý den nosit oblečení vítěze. Berete?" 

Podívali jsme si s Fredem navzájem do očí a současně kývli na souhlas.
Tohle vyhraju.