Vsadíš se?

,,Omlouvám se"

Z pohledu Biancy
Tma.
Nic jiného jsem neviděla, bála jsem se otevřít oči. 
Cítila jsem se příšerně, jeho ruce jako by byly pořád na mě a jeho smích mi zněl v uších jako pohřební zvony. Proti mé vůli moje vyděšená mysl vymýšlela scénáře toho, co všechno se mohlo stát, ale nestalo, jen díky...

Zachránil mě. 
I když jsem mu provedla tolik špatných věcí, byla na něj neustále zlá, tak mě zachránil. Slíbil mi, že mě neopustí. Donesl někam do auta a dojel se mnou do tábora. Od té doby, co jsem se probudila seděl vedle mě, držel mě za ruku a mluvil. 

,,Vím, že jsem arogantní hovado, ale i když tomu asi nikdo neuvěří, tak za to nemůžu. Rodiče... Nikdy se nechovali jako rodiče. Byl jsem jim ukradenej, jediný o co se zajímali byla práce. Nedovedli mě první den do školy, nevyzvedávali mě, nikdy mi máma nečetla pohádku na dobrou noc, táta se mnou nikdy nehrál fotbal a nepomáhali mi s domácími úkoly, na den otevřených dveří nikdy nepřišli, na třídní schůzky posílali sekretářku, nikdy jsem od nich neslyšel, že jsou na mě hrdí, nebo že mě mají rádi. Měl jsem jen ji, byla jako pochodeň v nejtemnější noci. Kdyby nebylo jí, většina mýho života by stála za hovno, jako teď" Slyšela jsem, jak si povzdechl.

,,Nemám v životě žádnej cíl, nic za co bych bojoval. Mám jen tři nebo čtyři opravdové přátele, ostatní mě nesnáší i když to nahlas neřeknou, ale ani nemusí, nebo se se mnou baví ze strachu. Nejsem geniální, úžasný sportovec, kuchař, nebo neznám latinsky názvy rostlin. Jediný co mi jde dobře, je srát lidi a mít jeden průser za druhým. Bojím se, že takhle to půjde dál, celej život mi uběhne před očima, najednou budu starej, ohlídnu se za tím, co jsem v životě udělal a co uvidím? Vyspal jsem se s několika tucty holek, věčně se opíjel, utratil tisíce za cigarety a hromadu lidí, co mě nesnáší" Zase si povzdechl.

,,Chtěl bych svůj život nějak změnit, sám bych se chtěl změnit, ale nevím jak, kde začít. Dřív mi k tomu, abych se změnil pomohla ona. No, ale teď je vidět, že její práce byla k ničemu, zase jsem kretén. Potřebuju se znovu zkusit změnit, tentokrát ale nadobro, ne jen na pár let." Jeho hlas byl uklidňující, nutil mě, abych poslouchala dál.

,,Omlouvám se. Za to, že jsem se k tobě už od začátku choval příšerně, jak k nikomu jinýmu. Byla to moje vina, že jsem do tebe vrazil. Až teď jsem si uvědomil, že jsem se ti vlastně neomluvil. Taky se omlouvám, že jsem nepřišel dřív. Kdybych přišel o pár minut dřív, tak by se tě nestihl ani dotknout, omlouvám se, že jsem tam nebyl" Omluvil se. Nejen za všechny ty věci, ale i za to, co se stalo, i když za to nemohl. 

,,Slibuju, že už nikdy nepřijdu pozdě. Už se ti nikdy nic nestane, odpřísáhnu to před jakýmkoliv bohem, ale přísahám, že nedovolím, aby ti někdo ublížil, to bych radši zažil sedmeronásobnou bolest, kterou by způsobil tobě, jen aby se ti nic nestalo" Jeho stisk na mé dlani zesílil a stejně rychle i zeslábl. Chtěla jsem mu už něco říct, ale pak mi spadla jedna slaná kapky na rty. Byla to slza, jeho slza. Lehce jsem pootevřela oči. 
Byl shrbený, vlasy mu padaly do tváře, oči měl zavřené a na tváři byla vidět mokrá cesta od té jedné jediné slzy. 

,,Chtěl bych, aby jsi slyšela to, co jsem řekl, aby jsi si nemyslela že jsem hajzl, i když jsem. Aspoň v něčích očích byl chtěl být někdo jiný než hajzl" řekl se stále zavřenýma očima. Mohla jsem mu říct, že to vím, ale místo toho jsem zavřela oči a o chvíli později usnula. 

....

,,Co tu sakra děláš ty?! Vypadni od ní pryč!" ozval se naštvaný hlas, který patřil Charlie. 

,,Nikam nejdu" odsekl jí druhý hlas a pevněji stiskl mojí ruku, kterou pořád držel.

,,Ihned zmiz, my jsme její kamarádky, ty jsi ji jen otravoval!" okřikla ho Charlie. 

,,Pokud teď hned neodejdeš tak t-"

,,M-může tady zůstat" zašeptala jsem a bylo ticho. Otevřela jsem oči a viděla ve dveřích stát Charlie společně s Ember a Chelsie a vedle mě pořád seděl on.

,,Opravdu? Víš co se děje že ano Bí? To je Fred" zmateně se na mě dívala Charlie a nebyla jediná, kterou mojí odpověď zmátla, všichni čtyři se tvářili překvapeně.

,,To je dobrý" přikývla jsem, měla jsem sucho v krku a každé slovo mě stálo námahu. Ember zatahala Charlie za rukáv, usmála se na mě a i s holkami odešla.

Bylo ticho, ani jeden z nás nevěděl co říct, nebýt tepla jeho ruky a pravidelných úderů jeho srdce bych si myslela, že jsem tu sama. 

,,Spala jsi hodně dlouho" prolomil ticho svým hlasem. Přikývla jsem.

,,A ty jsi tu byl celou tu dobu" odvětila jsem. Přikývl. 

,,Omlouvám se, vím asi ti vadí, že jsem tady, měl jsem odejít, tak už asi půjdu" hlesl a zvedal se k odchodu. Pohotově jsem ho pevněji chytila za ruku a vysloužila si tím jeho zmatený pohled.

,,Ne, prosím neodcházej. Já... Nechci být sama, prosím zůstaň" zašeptala jsem a prosebně se na něj podívala. Vím, bylo ode mě sobecké ho prosit, aby tu zůstal, když tu celou dobu seděl, ale potřebovala jsem ho. Sedl si tedy zpátky na tu dřevěnou židli vedle dvoulůžkové postele, na které jsem ležela.

,,Kde jsme?" zeptala jsem se ho, nikde jinde nejsou takhle velké postele a celkově tolik prostoru.

,,Chatka číslo jedna, většinou je pro návštěvy, dali tě sem protože na marodce je plno, vypadá to na salmonelu" odpověděl mi a zavrtěl se na židli.

,,Klidně si sedni sem" řekla jsem aniž bych přemýšlela a ukázala na druhou stranu postele. Překvapeně se na mě podíval, ale nic neřekl a sedl si na druhou stranu velké postele.

,,Tam v tom obchodu jsi něco řekl. Že mě neopustíš" zašeptala jsem a podívala se na něj. Souhlasně přikývl.

,,Byla to pravda?" zeptala jsem se ho, sice to říkal ještě když si myslel, že spím, ale chtěla jsem to od něj slyšet znovu.

,,Ano, dokud mi neřekneš, tak tě neopustím" tiše odpověděl. Pousmála jsem se a s vědomím, že nejsem sama jsem zavřela oči a znovu usnula, nemusela jsem se bát nočních můr, ne když jsem věděla, že mě někdo ochrání.

A/N
Zase mi dlouho trvalo, než jsem vydala další kapitoly, omlouvám se.
S tím, že má jinou jsem se nějak srovnala, sice mu nedokážu napsat nebo říct že se s ním rozcházím, ale aspoň už kvůli němu tolik nebrecim, pomohly mi kamarádky a můj vlastní Fred❤

Jinak, protože mi hodně z vás psalo, abych si přečetla vás příběh a já se v tom začala ztrácet, tak jsem sš rozhodla, že založím knihu, kde budu psát recenzce na vaše příběhy.

Cathy corn