Zažila jsem to, na vlastní kůži,
ne, tyto stavy, nezažívají jen muži.
Byli jsme šťastný, jeli jsme už domu,
málem nás oba dostal do hrobu.
Ten náraz, křik mého manžela,
ničí mě to, co jsem zažila.
Proč zemřel on, a ne já?
Kdo odpověď na tohle zná..
Proč jsem já hloupá neřídila,
nikdy bych auto tak nezřídila.
Je mrtvý, tak moc mi chybí,
každý mi teď jen kecy slíbí.
Třeba to, že mi pomůžou,
ale jak? Co tak oni zmůžou.
Ten stesk, se nedá obejít,
přes to trauma se nedá jít.
Probouzím se v noci zděšená,
jako kdybych byla za krk pověšená.
Je to moje chyba, zavinila jsem to,
chci tak moc ležet vedle tebe, zlato!
Mívám iluze, o tom, co jsem viděla,
ta myšlenka, mi starosti přidělá.
Tak strašně moc se mi přitíží,
když na místo události, přihlížím.
Mám se vydat za tebou?
Tak moc mě vzpomínky matou.
Na tebe připíjím, snad se máš lépe,
jsem už závislá, na alkoholu slepě.
Stačí mi malinká připomínka, a brečím,
ve snech polapená, ze všech sil, křičím.
Už nevím, co s tím mohu dělat,
mám snad psychologa vyhledat?
A tím si starosti přidělat.
Dostane mě to na dno, když si vzpomenu,
ale miláčku, na tebe nikdy nezapomenu!
Lidé zažili nepříjemné trauma, například znásilnění, autonehodu, únos.. A vzpomínky na tu událost jim vyvolají silné emoce. Tento člověk má problémy s usínáním, nebo trhaným spánkem, protože se budí z děsivých snů. Vyhýbají se místům, které by jim příhodu připomínalo. Jsou společensky odtrhnutý i od svých nejbližších. Respektive, ten zážitek je v nich natolik poznamenaný, že je mučí.
Toto téma navrhla slečna KristnaMarkov2. --->https://www.wattpad.com/user/KristnaMarkov2
Děkuji ti pěkně, doufám, že se ti bude tato báseň líbit.
Děkuji pěkně všem ostatním za přečtení! (:
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
