Pocitem zbytečnosti to začíná,
už nejde udělat krok vpřed,
rodina mě stále jen proklíná,
trefil jsem přímo černý střed.
Krvácím,
ale nechávám to být,
utrácím,
za to, co nemusím mít.
Nevím, kdo vůbec jsem,
proč stále ještě dýchám,
tyto myšlenky čert vem,
častokrát to slýchám.
Chybí mi soustředění,
blokuje mi celkový vjem,
mohu býti uprostřed dění,
ale nevím, proč tu jsem.
Tak moc na ní myslím,
není tu, ani už nebude,
tohle v hlavě syslím,
zvědav, kdo mi srdce dobude.
Rozpadám se v čase,
ztrácí se mi city,
je to tu zase a zase,
jednou to poznáš i ty.
Nebo se mýlím?
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
