Ty stinná pouta,
mě lákají,
abych potají,
nasedl do auta,
a při odbití zvonu,
narazil do stromu,
a tím velkou pohromu,
způsobil.
Jsou ze stinných světel,
chtějí abych letěl.
Čtyřlístek je jen jetel,
stalo se, i když jsem nechtěl.
Tma, chytla mě za nohy,
nasadila ďábelské parohy,
a vyvedla mě na hory,
abych skočil?
Zoufalství, drží žiletku,
jako při prvním prožitku,
mi radí,
po ruce krvavou cestu,
nahradí.
Bezmoc, chce jen pít,
věří, že tak bude líp.
Radost, není smyslem mým,
chce už jen v plicích dým.
Úsměv, přeměnil se v pláč,
haters,
nemáte zač.
Sny se rozplynuly,
jako by byly z kouře,
po nich přišla bouře,
kéž by mi prominuli.
Myšlenky mě pohřbily,
když se zlobily,
tak mě zlomily,
a tím? Zabily.

ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...