- člověk, který zbožňuje samotu.
60k vidění tohoto deníku
10k hlasování
475 Followers
Jsem v nedohledu lupy,
zakrývám své stopy,
stále kráčím dál.
Je mou dobrou dovedností,
skrýt se za spadané listí,
a být jedinou společností,
té přívětivé samoty.
Když hluk doma mě vytáčí,
sluchátka venku vždy vystačí.
Stačí odejít pryč od internetu,
oddávat se svému interpretu,
a uvolnit si mysl.
Do samoty se musíš vžít,
po té, bez ní nemůžeš žít.
Ten klid je k nezaplacení,
to ticho, klenot pozlacenný.
Víš, co tím myslím?
Ve společnosti, jen visím,
na suché větvi.
Odpočítávají se vteřiny,
než z té výšiny,
propadnu na dno hluku.
Nepodá mi nikdo ruku,
akorát mi přitíží,
když se ke mně přiblíží.
Vadí mi, když přihlíží,
jsou stále jen plní lží.
Být sám, je touha,
chvíle pak není dlouhá,
odpadnou ty zlá pouta,
a zvednu se z toho kouta.
Konečně mi vyjde vstříc,
to, čeho chci ještě víc..
Není to cílené odloučení,
ale jen vyhýbání,
velkému sloučení,
lidí.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PuisiV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
