Myslím, že drtivá většina zažila alespoň dětskou lásku. Dle mého se v mysli člověka odehrává vždy minimálně jedna ze třech možností. Cigarety, Alkohol, Sebepoškozování.
To naivní slovo navždy,
které bylo vyřčeno denně,
se nyní zaměnilo za vraždy,
ať je podvádějících lidí méně.
Ty sladká slova Miluji tě,
se trochu přeházela,
na zabiji tě.
Po srdci ses mi procházela,
a na kousky ho okolo sebe,
nemilosrdně poházela.
I.
Zlé dny nastávají,
nikdy jsem nechtěl,
ale plíce dehet nasávají,
ani jsem se tak nechvěl..
Padají desítky cigaret,
krabičky jsou prázdné,
jako od hracích karet.
Zlepšení?
Zatím žádné.
II.
Žízeň, ta tíží mou hlavu,
tak ať se máme lépe,
uspořádejme oslavu,
jen ať se to v žaludku třepe.
Léčí mě pocit opilosti,
snažím se přestat,
ale nemám toho stále dosti,
jen takto, jsem plný radosti.
Rozmazaný svět,
není samotnému nijak zábavný,
jste spíše zvadlý květ,
který nikoho nezajímá, je ohavný.
III.
Co tíží mě? Chci cítit bolest,
prosím raději fyzicky,
krvavé čáry jsou ratolest,
mnohem lepší než psychicky,
zdeptaný.
Jsem poddaný,
bolestné zoufalosti,
tak co bude dál?
Připravím si smyčku,
a budu ten, co se nakonec smál?
ČTEŠ
Bláznův Deník
شِعرV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
