Ta bolest, co to je?
Hodili mi něco do nápoje?
Vždyť se mi mozek trousí,
vidinami nůž si brousím,
často skrz rádio prosím,
jinou dimenzi o přijmutí,
mezi ně.
Jak si naivně myslí,
že se plácám v bahně,
na dně,
a přitom se mám fajn.
Jen odpuštění za pár lajn,
by se mi hodilo..
Protože tohle, mi mysl shodilo.
Procházení venku je děsivé,
proč padají větve ze stromu?
Mohou za to síly ničivé,
které mě pronásledují.
Okolo mě obletují,
nechte mě být!
Utíkám.
Nevím kam, jsem zmatený,
z dlouhé trasy znavený.
Jak dlouho jsem už nespal?
Třesu se.
Do této říše mě nikdo nezval,
proč tu jsem..
Zasrané vidiny!
Zrození hrdiny,
který vidí jisté bludy.
Co když jsem vyjímečný?
A musím zabít ty zrůdy!
To je má zkouška?
Pošeptají mi hlasy do ouška,
že jsem uspěl,
a dostanu se do jiné dimenze?
Jsem na pokraji demence..
Hlasy, hlasy, hlasy,
vypadávají mi vlasy.
Stíny dohání mé stopy,
nebe si staví honosné stropy.
Tma, již zakryla sluneční svit,
jsem si se schizofrenií kvit.
Moje zpomalené myšlení,
se projeví na stupnici šílení,
po nervama drásajícím,
kouření.
Klep, klep, kdo je zde?
Ano, v mé duté hlavě.
Hlas odpoví již po sté,
chladně a tmavě,
jsi značně ztracen.
Ale nebuď ukvapen,
tvá játra vínem pokapem,
a bude ti lépe.
Strach, děsím se rána,
že se objeví ta vrána,
která přinese zprávu,
že nejsem v právu,
žít.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PuisiV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
