Bláznův Deník

Marihuana

Zas něco trochu jiného na odlehčení dne.

Na smutek jednoduché řešení,
uvolní, nebo pohltí do své moci,
pro mnohé na světě je zhřešení,
zapálit si trávu uprostřed noci.
Může býti jednoduchá lékárnička,
ale umí udělat i z hlavy problém,
jako na botě rozvázaná tkanička.
Je to droga, která obejme po svém,
jednou za čas nikomu neuškodí,
když pocit štěstí v těle proudí.
Proč to lidé tak mnohdy soudí?
Kdo hulí, je společnosti feťákem,
odpadem, který je hoden zhouby,
pouhým špinavým smetákem,
který neudržel své slabé touhy,
okusit lehce sehnatelnou drogu.

Ochutnáš, přijde kašel,
nečekal jsi tu velkou sílu,
už jsi pro duši útěchu našel,
podpořila tvou pozitivní víru.
Dáš si znovu, jsi již v polovině,
rudnou ti oči,
nemusíš udržet své tělo v rovině,
všechno se točí?
Ne, tohle není alkohol,
jen jsi vyplnil protokol,
a máš možnost létat,
tak vzhůru do oblak!
Již nemusíš sténat,
spokojen?

Náhle chytáš záseky,
tvá ovlivněná mysl,
nestíhá přijímat úseky,
tvých myšlenek,
a mluvíš s prodlevou.
Přichází huli-hlad,
chceš jahody s polevou,
avšak, přejíš se snad?
Nikoliv, chutě nekončí.
Blíží se hlasitý smích,
přemýšlíš opravdu zvláštně,
představuješ si na poušti sníh,
projevuješ své tajné vášně.

Další fáze, toužíš tvořit,
chceš vynalézat,
nebudeš se nikomu dvořit,
na takovou úroveň nebudeš slézat.
Patří ti svět,
a nebo?
Jsi přepal, paralyzován,
uvězněn ve svém těle,
náhle v záseku utlačován,
a opravdu uměle,
se pomalu vypínáš.
Pohltila tě, nyní jen usneš,
už ani nezazíváš,
a celou noc se nepohneš.
Ráno budeš matně vzpomínat,
co se to vůbec dělo?
Mozek bude jen pomalu umírat,
pokud tohle bude zažívat tělo,
v nevyzrálém věku.
Už bude jen do breku,
nad vlastní hloupostí,
spomaleností,
a nekončící touhou po stavu,
kdy je ti vše jedno.