Plazím se tiše světlem i tmou,
každá nezávislá, podlehne mnou.
Dostávám se ti mrazem pod kůži,
zlomí se pode mnou i silní muži.
Nač se snažíš společensky skrývat?
I v kruhu nejbližších, se budu dívat.
Líbí se mi, když oči máš skleněné,
pomalu a jistě, máš srdce z kamene.
Stále tomu chceš sám předejít,
prosíš, abych milované nechala jít.
Avšak ta tvá bezmoc mě tvoří,
všechno krásné, díky mně shoří.
Pod svůj falešný úsměv neschováš,
jak se při mně v absťáku chováš.
Už ti došlo, že jméno mé je samota,
ta, co ti pouta kolem rukou obmotá.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
