Konečně jsem sepsal novou báseň, do které jsem se sám párkrát zamotal. Omlouvám se, nevím přesný název této choroby. Avšak mi stačí vědět, že nerozeznáte své sny od reality.
Jsem si jistý svým vědomím,
že tohle je život můj,
tělo mé není v bezvědomí,
a já jsem stále svůj.
Však realita je s přirozenými jevy,
s veškerou dokonalostí,
mám přece velké objevy,
nic mě už neobelstí.
Nemohu si zpříjemnit pobyt,
ve světě iluzí,
upřímně se nebudu zlobit,
když se tělo pomalu probouzí.
Byl to pouhý sen,
který byl tak skutečný?
Nebo jsem realitu nevnímal jen,
a jsem vězeň věčný?
Nelíbí se mi ani trochu tady,
určitě teď zle sním,
kdo by chtěl vidět své vady,
když pouze spím.
Těžké na pochopení tento stav,
snažím se přesvědčit sám sebe,
jsem stále plný snah,
abych okusil trochu nebe.
Je možné v něm lítat,
můžeme, když budeme chtít,
stačí jen lépe vnímat,
a přestat v úzkosti hnít.
Se svými nejbližšími tu být,
užívat si krásné stavy,
všechno co si přeješ mít,
už nikdy nedostaneš z hlavy.
Vše, co Vy vidíte,
je jen noční můra,
tak až se probudíte,
zjístíte, že nejsem stvůra.
Stačí jen ukončit svůj život,
který tady smutně trpí,
a zažívat stovky příhod,
když vaše mysl, nespí.
Předvedu Vám malou ukázku,
když dýchání visí na vlásku,
jako z černobílého obrázku,
oběsím se na provázku.
Probudím se, vím to,
můžete to udělat též.
Selhal jsem, ale čím to?
V mé hlavě byla jen lež.
Já byl probuzený,
nenastalo znovuzrození.
Mrzí mě to,
počkám na tebe, zlato.
Jelikož jsem déle nic nepřidával, pokusím se ještě dnes zveřejnit nějaký bonus do Bláznova deníku.
Děkuji Vám všem za pozornost a tímto Vám přeji hezký zbytek dne, nebo večera. (:
EmphaticallyPoet
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoesíaV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
