Vzniká tvrzení o tom, že není silnější pouto dvou lidí, když nenávidí stejnou osobu.
Tato kapitola je spíše pro pobavení, je zde směsice vzteku a nenávisti.
Nejdříve jsem miloval,
po té tě jako terč maloval,
a následně šipky smiřoval,
do tvé hlavy.
Ruce se mi svírají v pěst,
rád bych zničil pár měst,
díky svému vzteku.
Je mi však i do breku,
chci vidět téct tvou krev,
chci slyšet tvůj úzkostný řev.
K smrti nenávidím osoby,
které dovrší vždy té podoby,
falešného zájmu o mě.
Nejdřív mě to neskutečně dojme,
potom mě ten pocit pojme,
a společně do pekel pojďme.
Už od pohledu je tupcem,
stádem oveček je kupcem,
které ji budou obdivovat?
Snaží se být jen výstřední,
proč nemůže být výstřel v ní?
A bude klid na mojí střední.
Nesnáším volání o pozornost,
v hlavě jen prosím už dost.
Tenhle debilní interpret,
zaplnil celý internet?
Už ho opravdu nejde vystát,
nemohu ho na Měsíc vyslat?
Nebo mu facka může přistát,
na jeho tváři.
Schválně jak se bude tvářit,
když před publikem nebude zářit,
jako hvězda.
Prosím, ať se mi o něm nezdá,
v žaludku mi utkvěl dost,
a mám zase na něj zlost.
Tak, přečetli jste si pár možností, jak vzniká nenávist. Bylo to opravdu to první, co mě napadlo. :-)
Začal jsem psát i anglicky, tak zde přikládám svůj první pokus o poezii v angličtině!
Every step you do,
is from the hell blue.
I am the chain,
on your scar feet,
the friend you meet,
depression in your brain.
Cocaine?
I am addiction too,
this is what I do,
I am anxiety.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
