Zas jen další báseň, která je takto viděna mýma očima. Neberte si z toho 100% příklad, protože píši o tom, jak to cítím já, ne jak to diagnostikují doktoři.
Tyto lidé se těžce stávají členem kolektivu. Ne že by měli problém s mluvením ale dělá jim potíže se přesně vyjadřovat a správně reagovat. Patří mezi poruchy týkající se autismu. Neporozumějí ironii, jsou lehce manipulovatelní a je těžké pro ně najít si přátele. Mohou mít skvělou paměť a opravdové upřímné chování.
Slova, jsou tak těžká vyslovit,
sociálně je neumím oslovit,
třeba jednou pochopí můj stav,
a mezi sebe mě přijme dav.
Bez všech těch zlých ironií,
bojím se, že mě jen využijí.
Trpím Aspergerem, je to znát,
proto si mě nechtějí k sobě zvát.
Intelektem je dokážu překvapit,
ale vzhled je dokáže polapit.
Hledí na můj zevnějšek,
kéž by mě miloval protějšek.
Kéž by poznal mé myšlenky,
a neuzavíral své domněnky,
kvůli mému vyjadřování.
Často nevím, jak reagovat,
nechci je tím provokovat..
Mé srdce tíží má paměť,
která mi dělá z hlavy havěť.
Pamatuji si veškeré narážky,
všechny ty školní urážky.
Kolektiv dokázal jen odmítat,
před očima si to musím promítat.
Alespoň ty mi věříš deníku,
ty můj malý slovní dlužníku.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
