Bláznův Deník

Alkoholismus

Mám oči, i když Vás nevidím,
mám uši, i když Vás neslyším.
Mám úsměv, i když se jen mračím,
mám nohy, ale jen pomalu kráčím.
Kdy se do normálu zas vrátím?

Každé ráno, když se mé tělo probudí,
musím si loknout, ať mi v žilách proudí,
umělé omámení.
Vždy připravená flaška po pravé ruce,
nezměnilo se nic, ani po dalším roce.
Chytá mě pocit úzkosti, když je dopito,
moje hlava, potřebuje vidět pouze nalito.
Je to nechutné, občas mám doma nablito,
když se zleju jako jelito.
Ty deprese.. Nemohu je už snést,
oni nejdou prostě jen tak zamést.
Sebevražedné myšlenky,
ty zoufalé domněnky,
že zůstanu úplně sám?
Pomoc? Nějakým pochybným léčením?
To radši budu žít s alkoholovým křičením,
a sám v nepřirozeném stavu,
protože nechci do ústavu..
Už ani nevím, kde na to beru peníze,
jelikož má mysl, často mění se.
Agresivita a deprese se střídá,
ale ani sestra, mě už nevídá.
Tělo mám lehké, neumím rovně chodit,
nic to není, avšak potřebuju doprovodit.
Do svého pokoje, nebo snad do vědomí?
Není problém, dostat se do bezvědomí.
Již nemám žádné vnitřní svědomí.
Do těhlech sraček mě dostali ostatní,
proč jsem si to bral k srdci?
Když oni sami, vůbec nic nevlastní.
Byl jsem ten známý dobrák přeci, 

ale teď.. Mohu slýchat jen kecy.

Nedokážu mít už ani zlost,
na svou bolestivou závislost.
Dostal jsem se do ní já sám,
co kromě chlastu, vůbec mám?
Přesně tak. Nic.
Chtěl bych mít víc?
Možná by se hodilo nové zdraví,
když ten líh je tak dravý.
Ta vodka mi teda dobře dává,
když přemýšlím nad smyslem života.
V pekle mi už sám Ďábel mává,
po zbytek času, mě čeká jen nahota.

Aby to patřilo do Bláznova deníku, tak alkoholismus patří do závislostí a ty zase do psychiky člověka. Alkoholik nedokáže porazit svou touhou, a proto pije i navzdory životním, rodinným a nebo právním problémům.

Tato báseň popisuje podle Jellinkovy typologie spíše typ Alfa --> dotyčný převážně pije sám, aby zahnal deprese, úzkosti a nebo jen špatnou náladu.
~ Děkuji pěkně za přečtení.

EmphaticallyPoet