Bláznův Deník

Kompulzivní vrah

- Pachatel vraždí s nějakým pocitovým pohnutím.

Užijte si za dnešní den třetí báseň.

Jsem stvůra, která se živý chladem,

neutečeš mi, vždy přijdu zadem.

Líbí se mi, jak křičíš strachem,

rád se procházím smrtelným prachem,

úžasný pocit, být sériovým vrahem.

Vkročím tiše, zastavím před tvým prahem,

v mých očích se odráží ďábelský plamen,

před svou záhubou, nestihneš říct amen.

Líbí se mi výkřiky bezmocných duší,

miluji, jak obětem srdce rychle buší.

Rozlévaná krev po těle, jim moc sluší,

usmívám se, cením zuby, i tak mě slyší,

se zalepenou pusou, vědí co se blíží.

Odřená zápěstí, kroutí se mi na židli,

snad ten provaz neškrtí,

proletíš se mi se křídly.

Postarám se o jejich zlomení,

a nenechám ti ani kousek znamení,

že se všechno zlé jednou změní.

Pošlu tě do pekel, proč by jsi tam nechtěl?

Poslyš, slušně jsem se oblékl kvůli tobě,

tuto košili, mám kvůli pracovní ozdobě,

ujeté, že zrovna nese barvu bílou?

Však to se brzy změní, když ti projedu žilou,

svým naostřeným miláčkem.

Promiň, promiň.. Musím se smát!

Nebudu ti přeci lhát, vypadáš dost vtipně,

copak je to? Výraz zděšení?

Co? Nelíbí se ti věšení..

Tak jak ti vyhovět, nechci být v rozpacích,

jak se budeš líbit své rodině na porcích?

Jen žertuji, nečum tak posraně!

Hehe.. a nebo si srandu nedělám?