Dotyčný je silně přesvědčen, že je zvíře. Nejčastěji se ztotožňuje s vlky, jako vlkodlak. Špatně se orientuje v prostorech, vydává zvuky jako zvíře, je zmatený.
U ostatních k nevíře,
žiji ve své díře,
jsem prokletý,
jsem zvíře!
Co oni vědí,
mají kůži medvědí?
Ne!
V nich se to nepohne,
nenalezli svou schopnost,
jejich nedostupnost,
víry je zpomaluje.
Co to vlastně je?
Měním se, cítím to,
roste mi srst,
vidím jen velký dráp,
nikoliv svůj prst.
Vychází měsíc, vyju,
na nevěřící sliny plivu,
po tmě z řeky vodu piju,
snad tu krev smyju.
Přirovnávají mě k bláznu,
za dne jen žasnu,
ale když potom zhasnu,
tak se do něho zakousnu,
a po večeři usnu.
Musím se učit s tím žít,
jak jsem zmínil,
každý večer musím výt.
Ztrácím se, mám být v lese?
Má rodina to těžce nese,
jsem asi adoptován,
prášky nadopován?!
Proč mě vězníte na lůžku!
Nikomu nebudu dělat služku,
musíte mě pustit,
brzy se zas budu měnit,
nemohu to dopustit!
Přeměna trvá chvíli,
přibývají mi síly,
tesáky rostou,
nyní máte hubu sprostou?
Já vás varoval,
Bůh mě tímto obdaroval.
Pásy se přetrhly,
vaše výrazy se roztrhly,
utíkejte.
Pacientovi byla zvýšená dávka prášků.
INSTAGRAM: random.ferenczi
SNAPCHAT: tobyfantasy
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
