Bláznův Deník

Autokanibalismus

- Chutě k pojídání sebe samého. 

Každým vžitím do svého psaní, se ze mě stává větší a větší blázen..

Často krvavě zbarvený,

společností znavený,

vlastní vůle zbavený,

svou vinou zraněný.

Nutkavá potřeba jíst,

vidět trasy jízd,

nožem po své kůži.

Přirovnávám to k růži,

se špičatými trny,

při špatném hmatu,

se objevují rudé skvrny.

Nic se nevyrovná zlatu,

jako stékání krve,

avšak nejprve,

se připraví má číše.

K ovládnutí mé říše,

přikládám pohár k ráně,

jsou to mého těla daně,

samo se mu nechtělo,

bude pykat za ně.

Byl jsem již na dně,

teď už stéká po hraně,

je na čase pít.

Jako upír, mě baví být,

takto toužím stále žít.

K vaší nechutnosti,

rád přidám drobnosti,

ku příkladu tkáně, svaly..

Trošku při odejmutí řvaly,

ale často mi lhaly.

Nyní, přejme chutě dobré,

mé chování není moudré,

měním se do barvy modré..

Omdlévám,

do bezvědomí upadám.

Však poslední večeři si dám,

vypitím své číše,

plný žaludek mám.

Co steče, se jen olíže.