Myslím, že všichni víme, jak dokáže být zákeřné, když vás někdo ignoruje. Údajně je to více bolestivé, jak fyzická bolest.
Jsem přehlížen jako hlad v Africe,
druhé straně to vyhovuje velice..
Dříve psaní každý den, večer,
nyní žijeme i bez pozdravu,
to bych už opravdu brečel.
Sjednotili jsme se v jeden život,
teď jsi roztříštěná na tisíc dalších.
Vzlétám k nebi jako pilot,
toužící všechny střípky pochytat,
ale ztrácím se, jako slzy v očích.
Kde je ten pádný důvod,
proč jsi otočená ke mně zády,
proč je tohle nový úvod,
do žití se smrtelnými pády?
Tvé oči již nechtějí zaznamenat mne,
ze zoufalosti se ostatních ptám,
ale vždy odpověď je pouhé ne.
Proč vědí všichni ostatní oč jde,
a já jediný jsem mimo?
Proč pouze mně na tom sejde,
a ty jdeš do předu čarou přímo?
To jen já se zasekl na místě,
lidé okolo mě chodí,
vysvobodí mě snad příště.
Smazala jsi mě na internetu,
ale existovat, jsem nikdy nepřestal.
Vždy jsem býval tu,
a nikdy se odejít nechystal.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoezjaV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
