Nenávist a ztráta víry v lidstvo.
Zklamání, jak jinak že?
Jsou to stvůry, takže,
není již o ničem pochyb.
Jediný můj pobyt,
je doma, proč?
Jsi člověk?
Výborně, tak se otoč,
nenávidím tě.
Ztrácím víc a víc víru,
již nemám náladu, ani sílu.
Skrytý, v zatemnění,
tiše sedící v zapomnění.
Z nechutí se vám straním,
radši odejdu, než-li vás zraním.
Nenávist, ta mi srdce drtí,
zakončená lidskou smrtí,
mi duši vrátí.
Ďábelské? Ale nikoliv,
můžeš být kdokoliv,
a i tak jsi stvůra.
Chováš se zrůdně,
i když si myslíš,
že svůdně.
Odejdi raději dříve,
než budeš lapat po dechu,
v té hluboké studně.
Tiše, v nedoslechnu,
u výkřiku si lehnu,
tiše si povzdechnu,
s uklidněním v hlavě,
již nebude nic tmavě,
usnu.
Uschnu,
z té špinavé díry,
a třeba si všimnu víry,
kterou zas nevlastním,
vůči zlému lidstvu.
Opakuji se?
Ano, bojím se,
nenávidím tě.
Tak, chtělo by to vypustit zde na wattpad konečně i nějakou tu knihu?
INSTAGRAM: random.ferenczi
SNAPCHAT: tobyfantasy
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...