Bláznův Deník

Morbidní psychopat

Všichni řeší únik z deprese,
tak vám poradím, dle profese
umělce, jak si udělat radost.
Je to má dlouholetá hrdost.
Malíř, tak by jsem to nazval,
vždy když jsem si slečnu pozval,
a krční tepnu před plátnem řezal,
vznikl rudý obraz .
Říkáte si, je to podraz?
Jen oni mě zle pochopí,
slušně ke mně nastoupí,
a čekají , že je budu malovat.
Netuší, že neznám milovat,
a na obraze bude část nich,
když nůž udělá další vpich.
Kruté ? Ne. Těla se zbavím,
a obraz prodat vypravím,
těžký byznys nastavím.
Nuže pojďme dále,
účastníci v malém sále,
čekají oslavu, hostinu,
až tu poslední hodinu,
zmíním, že jedli lidské maso.
Do vězení? Za co,
když nikdo je jíst nenutil,
proč jsem si je tak znechutil,
když před chvíli jim chutnalo.
Mé břicho se tak nasmálo,
jak chtěli utéct,
jsou naivní,
na mém seznamu, koho upéct.
Kdo půjde první?
Myslím, že ten vrchní,
u kterého namyšlenost svítí,
jeho tělo se první vznítí.
Karma?
Copak, ta je zdarma.
Paní vzadu, nebojte,
klidně svou zbraň nabijte,
a vlastní krví to tu zalijte.
Usnadníte mi práci,
ale ne potěšení.
Jak nemilé, jediný náboj není?
Tak dívejte, jak zlost ve mně pění.
Prosit o slitování?
Je pozdě, jste společenská paní,
připravím vám věčné spaní.
Poslední přání?
Řev nepomůže,
ani u dalšího muže,
toho svléknou z kůže,
moji miláčci.
Ne, žádní ptáčci,
ale pitbullové, jsou hladový,
sekyra v zádech vám napoví,
že nastal konec.
Jakýpak zvonec?
Já jsem místní lovec.
Návnada pro vás jsou prachy,
teď mi tu serete strachy,
že lovenou zvěřinou,
s poslední vteřinou,
jste pouze vy.
Nenasytný lvy,
kteří nikdy nemají dost,
mám z toho akorát zlost.
Ale nádherný pocit na srdci,
po dobře odvedené práci,
takže jen na krátko,
vychutnám si cigárko.