Smrt kamaráda

806 136 24
                                    

Odpočívej v pokoji kamaráde. Byl jsi neskutečně hodný kluk. Bezstarostný, úsměvavý optimista. Fakt sis nezasloužil zemřít, ne takhle mladý. Vůbec nevím, proč tu k tobě promlouvám, možná doufám, že se to k tobě nějakým magickým způsobem dostane. A když ne? Tohle je památka jen pro tebe. Kdyby tohle někdy vyšlo do hmotného výtisku, tak všechny práva náleží pozůstalým.



Vzpomínám, to jediné mi zbývá,

jak už to v tomto světě bývá,

odešel jsi od nás mlád.

Nevím jak jsem to zvládl,

abych usedl se slzami,

a tiše psal,

že už nejsi mezi námi.


Zemřel jsi tak nešťastnou náhodou,

vybral sis špatné sedadlo,

a dnes ráno si prošel nehodou.

Soucítím s veškerou bolestí,

počítám i s řidičovo blbostí.

Upřímnou soustrast tvé rodině,

která se dozvěděla o ranní hodině,

tuto zprávu.


Chyběl ti už jen rok na škole,

tvůj maturitní ples byl nejlepší,

ty vole,

proč jen se takové věci dějí?

Proč hodní zařvou, zlí se smějí?

Jak je ten náš osud nastavený,

to už mi má hlava nebere,

zas jsem jen na místě zastavený,

doufajíc,

že se z mrtvých probere..



Dnes je mi opravdu jedno, jestli ta báseň sedí, nebo nesedí slabikami. Pokud by se tu i tak našel nějaký rýpal, tak ať táhne do prdele. Já chci projevit alespoň trochu úcty pro zcela nevinného člověka, kterého jsem znal. Takže pokud je tu někdo, kdo by s tím měl problém, tak ho tu nechci. Tudíž nechápe podstatu bolesti, podstatu ztráty, podstatu Bláznova deníku. Až se sám dám dohromady, tak už bych snad konečně měl psát o psychózách, ne jen o „ osobních " problémech.

Mějte krásný zbytek dne a milujte své blízké! Projevte jim své city, dokud jsou s vámi!

R.I.P.  A.Š.

Bláznův DeníkKde žijí příběhy. Začni objevovat